Plný text
25 Cdo 4671/2017-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. H. T. v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Ladislavem Skulníkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) AMAZON Invest a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] 2) NO RISK Capital s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] a 3) D. T., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 83/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2017, č. j. 57 Co 195/2017-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2017, č. j. 57 Co 195/2017-89, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (vzhledem k datu napadeného rozhodnutí ve znění účinném do 29. 9. 2017 podle čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř. ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v úplné absenci uvedených zákonných náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Žalobce v dovolání nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Je-li dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14); ostatně dovolatel příslušné ustanovení ani necituje.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě, kterým dovolateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků s tím, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a to přestože se soud prvního stupně nevypořádal s doplněním žaloby, jež žalobce provedl. Uvádí, že „rozhodnutí o podané žalobě okresní soud v podstatě obešel tím, že nepřiznal osvobození od soudních poplatků“ a v tom spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu. Požaduje, aby napadené usnesení bylo zrušeno, neboť „o podané žalobě nebylo kvalifikovaným způsobem rozhodnuto“.
Takové důvody nenaplňují zákonné požadavky ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., které v zájmu řádného průběhu dovolacího řízení předpokládá, že dovolatel identifikuje právní otázku, na níž záviselo napadené rozhodnutí, a současně zpochybní její právní posouzení odvolacím soudem s ohledem na judikaturu dovolacího soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 85/16). Takové vymezení právní otázky dovolání zcela postrádá. Tvrzení dovolatele, že rozhodnutí o žalobě soud prvního stupně obešel, neboť mu nepřiznal osvobození od soudních poplatků, vymezením otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, není a není jím ani výtka, že o doplněné žalobě v projednávané věci nebylo rozhodnuto. Dovolání rovněž postrádá řádné označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, neboť spisová značka je uvedena nepřesně, číslo jednací a datum vydání rozhodnutí není uvedeno vůbec.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2017
JUDr. H. T. pověřený člen senátu