Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

25 Cdo 4895/2014

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 18. 5. 2015Zpravodaj: JUDr. Marta ŠkárováECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4895.2014.1
Další údaje
Předmět řízení: Náhrada škody Přípustnost dovoláníSenát:

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

25 Cdo 4895/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. P., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Nemocnici Na Homolce, se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. MUDr. Romanem Žďárkem, Ph.D., MBA, advokátem se sídlem [adresa] o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 8/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2004, č. j. 13 Co 215/2014-168, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2004, č. j. 13 Co 215/2014-168, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 12. 2013, č. j. 24 C 8/2010-146, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Dovolání je podáno z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka nesouhlasí se závazným právním názorem na aplikaci § 421a obč. zák. na zjištěný skutkový stav, jenž odvolací soud vyslovil v napadeném usnesení. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z judikatury dovolacího soudu a odkázal na jeho rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, v němž byla řešena pro danou věc relevantní právní otázka, a to otázka výkladu § 421a obč. zák. Ve svém závěru, že se podle § 421a obč. zák. řídí odpovědnost žalované za škodu, jež byla žalobkyni způsobena okolnostmi majícími původ v povaze léčivého přípravku aplikovaném v zařízení žalované, se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Poukaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2452/2003, není případný, neboť v něm byla řešena odpovědnost za škodu způsobenou obstřikem nervového kořene, který byl proveden technicky nesprávně, a odpovědnost lékaře za chybný zákrok byla posouzena podle § 420 obč. zák. V daném případě však nebylo prokázáno, že by žalovaná postupovala non lege artis. Dovolatelce rovněž nelze přisvědčit, že výlučnou příčinou vzniku škody bylo prasknutí žíly žalobkyně, čímž se lék dostal mimo krevní řečiště a poškodil okolní tkáň. Samotné prasknutí žíly při infuzi by škodu nezpůsobilo, pokud by žalobkyni nebyla podávána látka, která má ve své povaze škodlivé účinky na okolní tkáně. Závěr odvolacího soudu, že v situaci, že škoda byla způsobena vlastnostmi léčivého přípravku užitého při infuzi, se odpovědnost žalované za škodu posuzuje podle § 421a obč. zák., je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1240/2009). Pokud jednou z podstatných příčin vzniku škody byla náhodná okolnost - prasknutí žíly žalobkyně, bez níž by k poškození jejího zdraví nedošlo, lze tuto okolnost na straně žalobkyně, která se podílela na vzniku škody, zohlednit podle ust. § 441 obč. zák. (srov. zprávu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 4. 8. 1986, sp. zn. Cpj 44/85, uveřejněnou pod č. 2/1987 ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek, s. 104, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4146/2009).

Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud se ve svém rozhodnutí neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a nejde ani o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má být posouzena jinak. Dovolání žalované tedy není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci samé.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. května 2015

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací