Usnesení ze dne 26. 4. 2016
Plný text
25 Cdo 5129/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobců a) L. K. a b) Z. K., zastoupených JUDr. Miroslavem Pinkasem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Mgr. J. J., o zaplacení 380.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 32 C 8/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 10. 2014, č. j. 36 Co 176/2014-115, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobci se domáhali nejprve určení vlastnictví k jimi označeným nemovitostem, následnou změnou žaloby se po žalovaném domáhali náhrady škody ve výši 380.000 Kč způsobené jim porušením povinností žalovaným při výkonu advokacie.
K odvolání žalobců byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 10. 2014, č. j. 36 Co 176/2014-115, potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 11. 2013, č. j. 32 C 8/2012-89, jímž byla žaloba zamítnuta pro uplatněnou námitku promlčení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, neboť mají za to, že napadené rozhodnutí je vůči nim nesprávné a nespravedlivé. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že dovolacím soudem by měly být právní otázky v dané věci vyřešeny a posouzeny jinak, a důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení odvolacím soudem.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má podle mínění dovolatele dovolací soud odchýlit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud dovolatelé dovozují přípustnost dovolání z toho, že „dovolacím soudem by měly být právní otázky v dané věci vyřešeny a posouzeny jinak, a to jednak ohledně posouzení počátku běhu promlčecí lhůty, ohledně posouzení uplatněné námitky promlčení advokátem s ohledem na rozpor s dobrými mravy“, tak se zjevně nejedná o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť neodpovídá ani jednomu z kritérií taxativně vymezených v § 237 o. s. ř. Žádost, aby právní otázka v této konkrétní věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, se totiž zásadně významově odlišuje od požadavku (ve smyslu § 237 o. s. ř.), aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Požadavku vymezení přípustnosti dovolání neodpovídá ani dovolateli uplatněná námitka, že řízení je postiženo procesní vadou spočívající v tom, že soud nevyslechl navrženého svědka.
Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitost a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2015
JUDr. R. W. senátu
Usnesení ze dne 29. 9. 2016
Plný text
25 Cdo 5129/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobců a) L. K. a b) Z. K., zastoupených JUDr. Miroslavem Pinkasem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Mgr. J. J., o zaplacení 380.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 32 C 8/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 10. 2014, č. j. 36 Co 176/2014-115, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu č.j. 25 Cdo 3942/2015-130 chybně označené datem 26. 4. 2015 se opravuje tak, že datum vydání správně zní: „26. 4. 2016“.
Odůvodnění:
Ve shora uvedeném usnesení Nejvyššího soudu došlo ke zřejmé chybě, když jako datum vydání bylo uvedeno 26. 4. 2015, ač bylo ve skutečnosti vydáno dne 26. 4. 2016. Tuto chybu proto předseda senátu Nejvyššího soudu tímto usnesením opravil podle § 164 a § 243c o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2016
JUDr. Robert Waltr předseda senátu