Plný text
25 Cdo 537/2020-564
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. D., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Miroslavou Potočnou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované: Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice Středočeského kraje, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, o 3.250.815 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 13/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. 25 Co 97/2018-543, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 8. 2019, č. j. 25 Co 97/2018-543, k odvolání žalované zčásti změnil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 11. 2017, č. j. 14 C 13/2016-316, tak, že zamítl žalobu co do částky 48.142 Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 54.000 Kč od 18. 5. 2017 do zaplacení, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Měnící výrok rozsudku odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení u opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda rozhodnutí obsahující dovoláním napadený výrok bylo vydáno v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [odstavec 1 písm. c)], rozhodný součet všech opětujících se plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek výše ročního plnění.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 2236, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, či ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, nebo ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 253/2019) podrobně vysvětlil, z jakého důvodu i po citované novele není dovolání přípustné, jestliže žádný z nároků se samostatným skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na peněžité plnění přesahující 50.000 Kč (ledaže jde o vztah ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztah).
V projednávané věci byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 3.250.815 Kč s příslušenstvím sestávající z nároků na náhradu za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za ztrátu na výdělku v důsledku poškození zdraví žalobce ve zdravotnickém zařízení právní předchůdkyně žalované. Odvolací soud výrok o platební povinnosti žalované změnil jen tak, že žalobu zamítl ohledně částky 48.142 Kč s příslušenstvím, představující část nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 54.000 Kč od 18. 5. 2017 do zaplacení, představujícího část příslušenství pohledávky žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k tomu, že ani jedna z těchto částek (nároků se samostatným skutkovým základem), které tvoří předmět dovolacího řízení, nepřevyšuje zákonný limit 50.000 Kč (pětinásobek výše ročního plnění činí u požadovaného úroku z prodlení z částky 54.000 Kč ve smyslu § 238 odst. 2 o. s. ř. 21.735 Kč), a že ve věci nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, není dovolání žalobce ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu