Plný text
25 Cdo 5508/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému městysu Boleradice, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupenému Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 37, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 307/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015, č. j. 17 Co 299/2014-296, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015, č. j. 17 Co 299/2014-296, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 6. 2014, č. j. 4 C 307/2007-279, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení podaná žalobcem s odůvodněním, že listiny nově předložené žalobcem nejsou důkazy, jež účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení, neboť žalobce o existenci spisu Městského úřadu v Kloboukách u Brna, stavebního úřadu, věděl, a pokud mu tento úřad bránil v nahlédnutí do spisu, mohl navrhnout důkaz spisem a požádat soud prvního stupně, aby tento spis opatřil; navíc těmito listinami nelze zpochybnit závěr o důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným v průběhu nalézacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na § 237 o. s. ř. s tím, že přípustnost ve svém poučení připustil odvolací soud. Dovolatel se domnívá, že okresní soud manipuloval se skutečnostmi uváděnými dovolatelem a že soudy nesprávně posoudily výklad procesních práv účastníka řízení, konkrétně možnost navrhnout důkaz spisem ke zjištění skutkového stavu věci.
Dovolání žalobce proti usnesení není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť neobsahuje obligatorní náležitost dovolání, a sice řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Vymezení přípustnosti dovolání je nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř., citace jeho textu nebo jeho části nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Dovolatel však v podaném dovolání vůbec neuvedl, v čem shledává přípustnost svého dovolání, nýbrž pouze odkázal na ustanovení § 237 o. s. ř. a na poučení poskytnuté odvolacím soudem, a to bez jakékoliv souvislosti s konkrétní otázkou hmotného či procesního práva. Zároveň nelze ani z obsahu dovolání dovodit, které z taxativních hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné. Dovolatel sice uvádí řadu rozhodnutí dovolacího soudu, z dovolání však není zřejmé, jakou právní otázku relevantní z hlediska projednávané věci by tato rozhodnutí měla řešit a který z předpokladů přípustnosti dovolání by mělo řešení této otázky naplňovat. Jedná se tedy o zjevně nedostatečné vymezení přípustnosti dovolání nevyhovující zákonným požadavkům. Poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání nenaplňuje a nedostatek náležitostí dovolání nenahrazuje.
Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitost a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. března 2016
JUDr. Robert Waltr předseda senátu