Plný text
25 Cdo 743/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Ing. F. K., b) Ing. L. K., obou zastoupených JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) Ing. R. N., zastoupenému Mgr. Petrem Martinů, advokátem se sídlem [adresa] 2) Ing. Z. J., zastoupenému JUDr. Tomášem Fuchsem, advokátem se sídlem [adresa] o 30.939,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 289/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2012, č. j. 44 Co 233/2011-345, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. října 2012, č. j. 44 Co 233/2011-345, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. prosince 2010, č. j. 35 C 289/2002-279, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 30.939,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, v němž navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní 1) a 2) ve svých vyjádřeních k dovolání navrhli, aby dovolání žalobců bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 31. října 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř., podle jehož odst. 2 písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném po 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalobci podali dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 30.939,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl podle § 243b odst. 5 věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, náhrada nenáleží a náklady žalovaných spojené s podáním vyjádření k dovolání, vzhledem k jeho zřejmé nepřípustnosti, nelze považovat za účelně vynaložené.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu