Plný text
25 Cdo 800/2026-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: P. K., zastoupená JUDr. Davidem Kuboněm, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovaným: 1) SAB servis s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 1, zastoupená JUDr. Vítem Berkou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, a 2) A. L., IČO [IČO], sídlem [adresa] e, Praha 3, zastoupený Mgr. Ladislavem Drhou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 64/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2025, č. j. 91 Co 139/2025-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů dovolacího řízení 6.716 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Víta Berky.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů dovolacího řízení 6.716 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Ladislava Drhy.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29. 11. 2024, č. j. 16 C 64/2024-111, zamítl žalobu o uložení povinnosti každému žalovanému zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně původně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 3.389.747 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný 2) jako pověřený obchodní zástupce žalované 1) dlouhodobě poskytoval žalobkyni služby v oblasti zprostředkování a správy finančních produktů, přičemž v důsledku rozsáhlého systémového pochybení žalované 1) při výkonu dohledu nad jejími zástupci došlo k nesprávnému, neúplnému a škodlivému poskytnutí investiční rady, informace či doporučení. Po částečném zpětvzetí žaloby soud v příslušném rozsahu řízení zastavil. Obvodní soud dospěl k závěru, že k tvrzené škodě mělo dojít u žalované 1) systémovým pochybením při provádění dozoru, a u žalovaného 2) poskytnutím nesprávné, neúplné a škodlivé rady, informace a doporučení k investování do společností GROWING WAY s.r.o., WCA International s.r.o. a Diversity Capital a.s., ačkoli vůči všem třem společnostem probíhají insolvenční řízení, v rámci kterých žalobkyně přihlásila své pohledávky vyplývající z jí předložených smluv. Tyto pohledávky byly zjištěny a dosud nebylo v jednotlivých insolvenčních řízeních provedeno úplné vypořádání přihlášených pohledávek, a tedy nelze určit, v jakém rozsahu či zcela se žalobkyně uspokojí z majetku těchto společností. Z uvedeného důvodu soud prvního stupně konstatoval, že žaloba je předčasná, neboť ke dni vyhlášení rozsudku ke vzniku škody dosud nedošlo.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 10. 2025, č. j. 91 Co 139/2025-153, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že v projednávané věci doposud škoda nevznikla. Přitom vyšel z občanskoprávního pojetí škody, kterou zákon chápe jako újmu, která se projevuje v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím peněz. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na něm leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn tento zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje podle § 154 odst. 1 o. s. ř. Ačkoli se citované závěry týkají náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci, lze je uplatnit i v projednávané věci, neboť primární pohledávky má žalobkyně vůči dlužníkům – společnostem GROWING WAY s.r.o., WCA International s.r.o. a Diversity Capital a.s., a lze je považovat za nedobytné až ode dne, kdy věřitel obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení. Pro závěr, zda žalobkyni jednáním žalovaných skutečně vznikne škoda, je proto podstatné zjištění, že se její pohledávky v insolvenčních řízeních staly nedobytnými, tzn. že nebudou alespoň zčásti uspokojeny. Dále odvolací soud odmítl obavu žalobkyně z promlčení, neboť subjektivní lhůta k uplatnění nároku počne běžet až od okamžiku, kdy se poškozený dozví o již vzniklé škodě, což znamená, že se poškozený dozví o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze natolik objektivně vyčíslit v penězích, že lze právo na její náhradu důvodně uplatnit u soudu. Ve vztahu ke škodě spočívající ve ztrátě pohledávky promlčecí doba nemůže začít běžet dříve, než škoda vznikne, a to okamžikem, kdy je zřejmé, že se právo žalobce (věřitele) na plnění proti dlužníkovi fakticky stalo nevymahatelným, a že je vyloučeno, aby vůbec bylo uspokojeno. Nejde o náhradu škody způsobenou pozdním podáním insolvenčního návrhu a žalovaní nejsou insolvenční dlužníci.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost má být založena na řešení otázek předčasnosti žaloby o náhradu škody vůči sekundárním škůdcům v případě probíhajících konkursních řízení, i pro situaci reorganizace a nerespektování objektivně zjistitelné nedobytnosti pohledávky před skončením insolvenčního řízení, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od zákona i judikatury dovolacího soudu. Po shrnutí průběhu řízení a své argumentace má dovolatelka za prokázané jak porušení právní povinnosti žalovanými, tak i vznik škody, neboť v případě společností WCA International s.r.o. a Diversity Capital a.s. je šance na vrácení prostředků pouze hypotetická, v případě GROWING WAY s.r.o. došlo k uspokojení toliko 59 % jejího nároku. Podle dovolatelky jí v důsledku protiprávního jednání žalovaných již vznikla újma odpovídající dosud neuhrazené výši jejích nároků vůči vyjmenovaným společnostem a nákladů jejich vymáhání. V části IV dovolání vymezila dovolatelka tři otázky, při jejichž řešení odvolací soud nesprávně právně posoudil situaci dovolatelky, z níž je již nyní zřejmé, že její pohledávky nebudou v plné míře uspokojeny, a odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4968/2009, a ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010. Podle dovolatelky je klíčový závěr, že je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmý rozsah vzniklé škody, nelze žalobu zamítnout pro předčasnost, a že právo na náhradu škody nelze odepřít, je-li z objektivních okolností patrné, že pohledávka nebude v insolvenčním řízení plně uspokojena. Dále dovolatelka připomněla průběh paralelního řízení ve věci řešené Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 301/2023, v níž byla proti jinému investičnímu poradci přiznána škoda způsobená investiční radou ohledně společnosti Diversity Capital a.s., a to s vyhodnocením stavu insolvenčního řízení nepostačujícího pravděpodobně ani k úhradě nákladů řízení, a tedy vylučujícího reálné uspokojení pohledávky žalobkyně. Jako dovolacím soudem dosud neřešenou dovolatelka vymezila otázku, zda věřiteli vzniká nárok na náhradu škody spočívající v neuspokojení pohledávky v rámci reorganizace již okamžikem nabytí právní moci usnesení o schválení reorganizačního plánu ve vztahu ke společnosti WCA International s.r.o. A konečně zpochybnila rovněž výklad a aplikaci § 154 odst. 1 o. s. ř., neboť ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již bylo rozhodnuto pravomocně o schválení reorganizačního plánu spol. WCA International s.r.o., a proto bylo jisté, že dovolatelka neobdrží zpět 100 % jejích zjištěných pohledávek. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
4. K dovolání žalobkyně se vyjádřili oba žalovaní, přičemž oba ve svých vyjádřeních uvedli, že považují dovolání za nepřípustné, neboť dovolatelka nerozvádí podmínky přípustnosti ve vztahu k předloženým otázkám, domáhá se přehodnocení skutkových závěrů a jí vymezené právní otázky nejsou pro rozhodnutí odvolacího soudu podstatné. Žalovaná 1) ve svém vyjádření rovněž věcně vypořádala námitku nedostatku protiprávního jednání na její straně a žalovaný 2) uvedl, že dovolání vychází z nesprávného právního posouzení otázky vzniku škody a určení jejího rozsahu a dále podrobně rozebral jednotlivé argumenty v dovolání. Oba navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, případně zamítnuto.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., není však přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že žaloba je předčasná v případě, že dovolatelka odvozuje svůj nárok vůči žalovaným od skutečnosti, že na základě jejich protiprávního jednání investovala své finanční prostředky do tří výše jmenovaných společností, jež skončily v insolvenci, a již je zřejmé, že jí nebudou vráceny v plné výši. Odvolací soud uzavřel, že dosud nebylo v insolvenčních řízeních rozhodnuto a nelze učinit závěr, že se pohledávky vůči těmto investičním společnostem staly nedobytnými a že nebudou alespoň z části uspokojeny.
8. V rozsudku ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, uveřejněném pod číslem 6/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „Sb. rozh. obč.“), konstatoval Nejvyšší soud, že škoda, spočívající v tom, že nároky plynoucí podílníkům fondu z podílového listu nebyly v důsledku špatného hospodaření s majetkem v podílovém fondu plně uspokojeny, může v případě probíhající likvidace investiční společnosti vzniknout podílníkům až při skončení likvidace, neboť majetková újma jim vzniká až tehdy, není-li jejich nárok jako spolumajitelů majetku v podílovém fondu, který investiční společnost spravuje, uspokojen v rámci likvidace, popř. konkursu. Na toto rozhodnutí navázal Nejvyšší soud rovněž v odvolacím soudem citovaném rozsudku ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněném pod číslem 48/2011 Sb. rozh. obč., v němž dovolací soud uzavřel, že nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit; v případě probíhajícího konkursu na majetek dlužníka vedeného podle zákona č. 328/1991 Sb. může věřiteli škoda vzniknout až tehdy, nebude-li jeho nárok vůči dlužníku uspokojen ani v rámci konkursu. Za nedobytnou je možno pohledávku považovat již ke dni, kdy žalobce obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení bez ohledu na to, že dosud nebylo vydáno rozhodnutí o zrušení konkursu.
9. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu odpovídá závěrům výše uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně okamžiku vzniku nároku na náhradu majetkové újmy spočívající ve zmařené investici (v tomto směru je bez významu, zda jde o investiční či podílový fond a zda dochází k likvidaci konkursem, insolvenčním řízením či reorganizací). Ani v jednom řízení v době rozhodnutí odvolacího soudu nedošlo k vydání byť i nepravomocného rozvrhového usnesení, a to ani zčásti, z něhož by vyplývala informace, v jaké výši bude pohledávka dovolatelky vůči dlužným společnostem uspokojena, případně bude nedobytná. Tím se projednávaná věc liší od citovaného rozsudku ve věci sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, v němž ač nebylo formálně řízení ukončeno rozhodnutím o zrušení konkursu, již došlo k plnění dle rozvrhového usnesení. Současně se z odůvodnění tohoto rozsudku podává, že z hlediska definice vzniku škody spočívající ve ztrátě pohledávky tedy již samo pravomocné rozvrhové usnesení znamená verdikt o tom, nakolik bude pohledávka uspokojena, resp. naopak v jaké výši ji lze považovat za nedobytnou, neboť ani v rámci konkursu ji nebylo možno pro věřitele vymoci. Jak dovolatelka ve svém dovolání zdůraznila, rozhodujícím bylo skutkové zjištění, že pohledávka věřitele prokazatelně nebude dlužníkem uspokojena (v nějaké výši – pozn. dovolacího soudu). Takový skutkový závěr v projednávané věci nebylo možno učinit ve vztahu k žádné z dlužících společností, v případě společnosti GROWING WAY s.r.o. bylo již částečně plněno, v případě zbývajících společností dosud nelze určit, zda budou pohledávky dovolatelky alespoň částečně uspokojeny. A to ani v případě společnosti WCA International s. r. o., u níž již byl schválen plán reorganizace, dle kterého dovolatelka obdrží 28.000 ks akcií společnosti NAS o jmenovité hodnotě 1 Kč, neboť jak sama dovolatelka uvádí, nelze ani odhadnout skutečnou hodnotu těchto akcií a zda bude vůbec z nějaké části její pohledávka uspokojena.
10. Dovolatelka v podstatě namítá, že lze-li již z průběhu insolvenčního řízení předpokládat, že pohledávka vůči dlužníku nebude uspokojena na 100 %, vznikl jí nárok na náhradu majetkové újmy vůči žalovaným 1) a 2), ačkoli z výše předložené judikatury dovolacího soudu vyplývá opak.
11. Na řešení dovolatelkou vymezené právní otázky vzniku majetkové újmy věřiteli spočívající v neuspokojení pohledávky v rámci reorganizace již okamžikem nabytí právní moci usnesení o schválení reorganizačního plánu rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, resp. odvolací soud se touto otázkou vůbec nezabýval. Nezávisí-li na dané otázce napadené rozhodnutí, nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020).
12. Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání mají žalovaní vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“) a činí 5.100 Kč. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a 21% náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Advokáti žalovaných učinili ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání, za který každému náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení pro každého žalovaného 6.716 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 7. 2026
JUDr. Robert Waltr předseda senátu