Plný text
25 Cdo 957/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně L. A., proti žalované Nemocnici Znojmo, příspěvkové organizaci, IČO [IČO], se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, IČO [IČO], se sídlem [adresa] náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 131/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 17 Co 317/2011-198, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 9. 3. 2011, č.j. 9 C 131/2007-153, uložil ve výroku I. žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 96.000,- Kč s příslušenstvím, ve výroku II. zamítl žalobu v částce 974.400,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předmětem řízení byla náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění.
Krajský soud v Brně k odvolání žalované do výroku I. a souvisejících výroků o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, nákladů řízení státu a uložení poplatkové povinnost žalované, a též k odvolání žalobkyně do zamítavého výroku II. a souvisejících výroků o nákladech řízení mezi účastníky a státem, rozsudkem ze dne 20. 11. 2012, č. j. 17 Co 317/2001-198, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III., ve výroku I. jej změnil tak, že žalobu co do částky 96.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, dále neuložil povinnost zaplatit soudní poplatek žalované a vedlejšímu účastníkovi, nepřiznal náhradu nákladů řízení státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nejvyššímu soudu byl v průběhu řízení o dovolání soudem prvního stupně zaslán úmrtní list žalobkyně, která zemřela dne 23. 2. 2013.
Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení § 107 odst. 5 věty prvé o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Ustanovení § 107 o. s. ř. platí přiměřeně pro řízení u dovolacího soudu (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění smrtí zaniká (§ 579 odst. 2 obč. zák.), povaha projednávané věci neumožňuje, aby bylo v dovolacím řízení pokračováno. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 a § 107 odst. 5 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2013 JUDr. Robert Waltr předseda senátu