Plný text
25 Nd 279/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobkyně BLOOMING s. r. o., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Crius Capital, SE, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, o určení věcné a místní příslušnosti soudu podle § 104a odst. 4 a § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:
I. K projednání a rozhodnutí této věci jsou příslušné okresní soudy. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1. III. Neurčuje se, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala k Nejvyššímu soudu žalobu, v níž se po žalované domáhá zaplacení 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, a současně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil k jejímu projednání místně příslušný soud, neboť obě strany si ve smlouvě o úvěru ze dne 17. 6. 2011 sjednaly, že k projednání a rozhodnutí sporů a jiných právních věcí vyplývajících z právního vztahu založeného touto smlouvou je dána pravomoc soudů České republiky.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odst. 6 téhož ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.
Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§ 9 odst. 3 o. s. ř.), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§ 9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§ 9 odst. 1 o. s. ř.). Zároveň rozhodl o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1, tj. soudu, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně, a je proto z hlediska procesní ekonomie soudem pro další postup nejvhodnějším, přičemž se tím ovšem nepředjímá jeho případná místní příslušnost.
V posuzovaném případě jde totiž o řízení s mezinárodním prvkem, neboť žaloba směřuje proti právnické osobě se sídlem na území Slovenské republiky, tedy v členském státě Evropské unie. Spor je veden o plnění ze smlouvy, v níž si strany sjednaly prorogační doložku ve prospěch českých soudů.
Podle článku 25 odst. 1 věty první a druhé nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
V usnesení ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, publikovaném pod č. 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zaujal Nejvyšší soud závěr, že v režimu nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že (s výjimkou věcí výlučné příslušnosti podle článku 22 nařízení) soud nemůže přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu tak, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu může být totiž založena i postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu. Teprve poté, kdy je žalovanému žaloba doručena a ten příslušnost procesního soudu nezaloží podle článku 24 nařízení, může soud prvního stupně zkoumat podmínky (mezinárodní a místní) příslušnosti a postupovat podle okolností případu i např. podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 33 Nd 250/2012). Uvedený závěr pak nepochybně platí i v režimu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, které od 10. 1. 2015 nahradilo nařízení Rady (ES) č. 44/2001.
Z uvedeného plyne, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro postup podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované dosud nebyla doručena žaloba. Nejvyšší soud tudíž nemohl určit, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
Na Obvodním soudu pro Prahu 1 bude, aby v intencích popsaného postupu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 – vzhledem k tomu, že nejde o žádný z případů výlučné příslušnosti podle článku 24 nařízení – doručil žalobu žalované a umožnil jí tak založit (mezinárodní a místní) příslušnost podle článku 26 odst. 1 nařízení. Teprve v případě, že žalovaná po doručení žaloby příslušnost podle uvedeného článku nezaloží, bude možno případně postupovat podle § 11 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu