Plný text
25 Nd 713/2023-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské ve věci navrhovatele: J. S., a posuzované: Mgr. et Mgr. B. J., soudkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, se sídlem [adresa] o návrhu na omezení svéprávnosti, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 Nc 2112/2023, o přikázání věci jinému soudu téhož stupně, takto:
I. Soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Mgr. E. D., JUDr. M. H., Mgr. J. H., Mgr. T. K., Mgr. Jarmila Krejzková, Mgr. A. L., JUDr. I. M. a Mgr. P. P. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 13 Nc 2112/2023.
II. Věc vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 Nc 2112/2023 se k projednávání a rozhodnutí jinému soudu nepřikazuje.
Odůvodnění:
1. Navrhovatel podal u Okresního soudu ve Žďáru na Sázavou návrh na omezení svéprávnosti soudkyně tohoto soudu Mgr. et Mgr. B. J., který odůvodnil převážně jejím postupem v řízeních (občanskoprávních i trestních), v nichž rozhodovala ve věcech navrhovatele.
2. Předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou předložil věc Nejvyššímu soudu k přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle § 12 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že všichni soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jsou z projednání věci vyloučeni (odkázal na vyjádření soudců na č. l. 4 – 11 spisu) pro poměr k posuzované, která zastává funkci soudkyně téhož soudu. Sdělil rovněž, že navrhovatel navrhl, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, a posuzovaná navrhla, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Znojmě.
3. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. nejsou splněny.
4. Podle § 12 odst. 1 o. s. ř., nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
5. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
6. Podle § 15 odst. 1 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.
7. Podle ustáleného výkladu § 14 odst. 1 o. s. ř., jenž zakotvuje podmínky vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tam vymezený soudcův poměr k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci, mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech, a rozumí se jím i stav, kdy soudce získal o věci poznatky jiným než regulérně procesním způsobem, zatímco soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat vždy o okolnosti, které zakládají důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Poměr k účastníkům řízení nelze bez dalšího založit na skutečnosti, že účastník je rovněž soudcem stejného soudu. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto vztahy spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě. Pokud by totiž byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním vztahu mezi soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001). K závěru, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě, se Nejvyšší soud poté přihlásil opakovaně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2011, sp. zn. 11 Nd 456/2010, ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Nd 33/2013, ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Nd 117/2017, nebo ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 35/2016, a další rozhodnutí tam uvedená). Akceptoval ho i Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09).
8. Ze spisu se podává, že věc byla podle rozvrhu práce nejprve přidělena soudkyni Mgr. Evě D., která předložila spis předsedovi soudu se svým vyjádřením v tom smyslu, že se ve věci cítí být podjatá, neboť posuzovaná Mgr. et Mgr. B. J. je její kolegyní, je s ní v častém pracovním kontaktu a jejich vztah je běžný, stejně jako s ostatními kolegy (přejí si k narozeninám apod.). Předseda soudu poté postupně věc přiděloval dalším soudcům, a to Mgr. T. K., JUDr. M. H., Mgr. Jarmile Krejzkové, JUDr. I. M., Mgr. J. H., kteří se vyjádřili obdobně, tedy že se cítí být ve věci podjati, protože posuzovaná je jejich kolegyně, přicházejí s ní do styku pracovně, případně se společně zúčastnili mimopracovních aktivit pořádaných soudem. Soudce Mgr. P. P. ve svém vyjádření uvedl, že posuzovaná má kancelář ve stejném patře, a proto sdílí společné prostory na chodbě, kde se pravidelně potkávají, a kromě toho jí nejméně jedenkrát gratuloval k narozeninám, přebíral od ní službu a účastnil se společně s ní školení. Soudkyně JUDr. J. T., kromě toho, že posuzovaná je její dlouholetou kolegyní, mají kanceláře na stejném patře, konzultují spolu právní otázky, uvedla, že je s Mgr. et Mgr. B. J. v přátelském vztahu, jsou jí známy skutečnosti z jejího soukromého života, a proto se cítí být ve věci podjata. Konečně i předseda soudu Mgr. A. L. ve svém vyjádření uvedl, že kromě toho, že posuzovaná je jeho kolegyní, je vzhledem ke své funkci vůči posuzované ve vztahu služební nadřízenosti, a i proto jsou zde pochybnosti o jeho nepodjatosti.
9. Jak vyplývá z výše citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu, okolnosti uváděné soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (s výjimkou soudkyně JUDr. J. T.) samy o sobě nepostačují k závěru o jejich podjatosti. Musely by k nim přistoupit další okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nepodjatosti. Avšak žádná taková další okolnost, která by odůvodňovala pochybnost o nepodjatosti soudců tohoto soudu v dané věci nebyla tvrzena. Jak vyplývá z jejich vyjádření, k posuzované mají běžný kolegiální vztah, přičemž se s ní stýkají (až na soudem občas pořádané mimopracovní akce) pouze na pracovišti. Z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. tedy není dán mezi nimi a posuzovanou natolik významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávaní a rozhodnutí věci. Nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu. Ohledně vztahu k navrhovateli či k věci, jež má být projednávána, se žádný ze soudců nevyjádřil, lze tedy předpokládat, že k němu ani k věci žádný vztah nemají a cítí se být podjati pouze z důvodu kolegiálních vztahů k posuzované. Vztah předpokládaný citovaným ustanovením nelze dovodit ani u předsedy soudu Mgr. A. L. ze samotné skutečnosti, že vykonává funkci předsedy soudu. Vzhledem k ústavně zakotvené zásadě nezávislosti soudců při výkonu funkce nelze předjímat, že by soudní funkcionář z titulu své funkce zasahoval do nezávislého rozhodování soudců působících na soudě, neboť tím by byla apriori zpochybňována nezávislost soudní moci zakotvená v čl. 82 odst. 1 Ústavy či § 79 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, ale i v obecné rovině bez důvodu předpokládáno porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky.
10. Lze tedy uzavřít, že soudci uvedení ve výroku I tohoto rozhodnutí nejsou z projednávání a rozhodnutí dané věci vyloučeni.
11. Jinak je tomu ale u soudkyně JUDr. J. T., která je s posuzovanou v přátelském vztahu a je seznámena s jejím soukromým životem. I když nebylo podrobněji popsáno, v jak blízkém přátelském vztahu obě soudkyně jsou (což by bylo žádoucí), lze uzavřít, že jejich vztah překračuje běžný pracovně kolegiální rámec. Proto dovolací soud uzavřel, že u JUDr. J. T. jsou dány důvody pro její vyloučení z projednávání a rozhodnutí této věci podle § 14 odst. 1 o. s. ř.
12. Vzhledem k tomu, že až na jednu výjimkou nejsou soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou z projednávání a rozhodnutí dané věci vyloučeni, rozhodl Nejvyšší soud, že věc se podle § 12 odst. 1 o. s. ř. k projednávání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě ani Okresnímu soudu ve Znojmě nepřikazuje (výrok II tohoto usnesení).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2024
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu