Plný text
26 Cdo 1079/2019-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně SRBECKÝ s.r.o., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému městu Kadaň, se sídlem v [adresa] zastoupenému JUDr. Annou Burdovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení 2 381 962 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 23 C 11/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. srpna 2018, č. j. 14 Co 92/2010-172, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 9. 2009, č. j. 23 C 11/2005-74, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 381 962 Kč (představující rozdíl provedených investic na předmětu pronájmu oproti spotřebovanému nájemnému) spolu s tam specifikovaným (zákonným) úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 8. 2018, č. j. 14 Co 92/2010-172, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil potud, že zamítl žalobu o zaplacení částky 205 000 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť se odvolací (i dovolací) soud jím namítanou otázkou absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu (pro nesplnění publikační povinnosti obce podle § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění platném ke dni podpisu smlouvy) – za situace, kdy tento důvod neplatnosti žalovaný v řízení před soudy obou stupňů netvrdil a nevyšel najevo ani jinak – nezabýval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Soud k absolutní neplatnosti úkonu sice přihlíží z úřední povinnosti, činí tak však jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný pod číslem 25/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože žalovaný až v dovolání začal tvrdit, že smlouva o nájmu je neplatná pro nesplnění publikační povinnosti obce podle § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, nemohl se touto skutečností (která zároveň nevyšla najevo v průběhu řízení před soudy jinak) odvolací soud zabývat a neměl ani povinnost po ní „pátrat“ z vlastní iniciativy. Protože se jedná o novou skutečnost, kterou v dovolání nelze podle § 241a odst. 6 o. s. ř. uplatnit, nemohl se jí zabývat ani dovolací soud (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 218/2017, nebo ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3372/2011).
Dovolatel sice napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výroky, jimiž rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické, neboť dovolání v této části neobsahuje žádné odůvodnění a navíc není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 5. 2019
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu