Plný text
26 Cdo 1086/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně Ing. J. S., zastoupené JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava, městskému obvodu Ostrava – Jih, se sídlem v [adresa] zastoupenému JUDr. Jarmilou Jařabáčovou, advokátkou se sídlem v [adresa] částky 5.997,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 255/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2010, č. j. 42 Co 453/2009-315, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. července 2009, č. j. 54 C 255/2001-244, zamítl žaloby, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částky 2.188,- Kč a 3.809,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. července 2010, č. j. 42 Co 453/2009-315, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. však dovolání podle odstavce 1 (v daném případě písm. b/ a c/) není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože rozsudku soudu prvního stupně potvrzenému napadeným rozhodnutím nepředcházelo dřívější (odvolacím soudem zrušené) rozhodnutí soudu prvního stupně, mohlo by být dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozhodnutí objektivně přípustné jedině podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Bylo-li však tímto rozhodnutím rozhodnuto o částce nepřevyšující 50.000,- Kč, nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. to vylučuje. Přitom v této souvislosti je bez právního významu dovolací tvrzení, že nejde jen „o částku 5.997,- Kč s přísl., ale jedná se o spor, který souvisí s dalšími spory …což je v součtu k dnešnímu dni víc jako 100.000,- Kč …“.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) – dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu