Plný text
26 Cdo 1155/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce P. f., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. K., zastoupenému advokátkou, a 2) R. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 4 C 233/2001, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2002, č. j. 26 Co 432/2002-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 4. 12. 2002, č. j. 26 Co 432/2002-26, odmítl odvolání prvního žalovaného proti rozsudku ze dne 4. 2. 2002, č. j. 4 C 233/2001-17, kterým Okresní soud Praha – východ (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k „bytu I. kategorie, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství v 1. patře domu č. p. [č.p.] v P., obci S., situovanému v přístavku k domu č. p. [č.p.], přístupnému samostatným vchodem vlevo při čelním pohledu na dům č. p. [č.p.]“, určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, uložil žalovaným byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že včasné odvolání prvního žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně vykazovalo vady, k jejichž odstranění byl odvolatel vyzván usnesením ze dne 17. 7. 2002, č. j. 4 C 233/2001-22, v němž byl současně poučen o následcích nesplnění této výzvy. Protože první žalovaný ve stanovené lhůtě vady, bránící projednání jeho odvolání neodstranil, bylo odvolání za použití ustanovení § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátkou) blanketní dovolání, v němž uvedl, že je odůvodní dodatečně z důvodu dovolené své právní zástupkyně.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 241 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání v dané věci bylo podáno včas, v zákonné dvouměsíční lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., při zachování lhůty dle § 240 odst. 2 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu bylo prvnímu žalovanému doručeno dne 16. ledna 2003, dovolání učiněné prostřednictvím faxu, adresované Nejvyššímu soudu České republiky, bylo tomuto soudu doručeno dne 26. února 2003, a jeho originál dne 28. února 2003.
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V dané věci byl dovolatel již při podání blanketního dovolání řádně (ve smyslu § 241 o. s. ř.) zastoupen advokátkou, takže dvouměsíční lhůta k doplnění dovolání o chybějící náležitosti mu marně uplynula dne 17. března 2003 (pondělí). V uvedené lhůtě (ani později) nebylo blanketní dovolání prvního žalovaného doplněno.
Lhůta určená v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. je lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2003, pod pořadovým číslem 119).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, žalobci však (dle obsahu spisu) žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu