Plný text
26 Cdo 1276/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelky PhDr. V. P., Ph.D., zastoupené JUDr. Romanem Chytilem, advokátem se sídlem [adresa] za účasti Bytového družstva PASÁŽKA na Tř. Svobody 411/27 a ulici Švédská 415/12, se sídlem v [adresa] IČO: [IČO], zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem [adresa] o uložení povinností učinit prohlášení vlastníka a převést bytovou jednotku, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 35 Cm 85/2012, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. prosince 2014, č. j. 8 Cmo 358/2014-197, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání navrhovatelky (k němuž se účastník prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. prosince 2014, č. j. 8 Cmo 358/2014-197, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 241b o.s.ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody. Prostřednictvím takto uplatněných důvodů se pokusila především zpochybnit správnost /úplnost/ skutkových zjištění rozhodných pro (předběžný) právní názor, že dům, v němž se nachází sporný byt navrhovatelky, je v (podílovém) spoluvlastnictví Bytového družstva PASÁŽKA na Tř. Svobody 411/27 a ulici Švédská 415/12, se sídlem v Olomouci, Tř. Svobody 411/27, a obchodní společnosti Hotel LAFAYETTE, s.r.o., se sídlem [adresa] . Současně však namítla i vady řízení, jichž se podle jejího názoru oba soudy dopustily při zjišťování skutkového stavu rozhodného zejména pro řešení otázky (spolu)vlastnického práva k domu, v němž se nachází sporný byt navrhovatelky. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že účastníku nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti dovolatelce, jejíž dovolání bylo odmítnuto. Náklady, které účastníku vznikly v souvislosti s písemným advokátním vyjádřením k dovolání, nebyly (s přihlédnutím k obsahu vyjádření) posouzeny jako potřebné pro účelné uplatnění nebo bránění práva proti dovolatelce. V uvedených souvislostech nelze totiž přehlédnout, že účastník převážně jen zopakoval svoje stanoviska z řízení před soudy nižších stupňů, dostatečně nereagoval na vznesené dovolací námitky a jejich správnost alespoň zčásti zpochybňoval rovněž uplatňováním nových skutečností (skutkových novot).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu