Plný text
26 Cdo 1324/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce statutárního města Ostravy – městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému J. S., zastoupenému opatrovníkem Mgr. P. S., advokátem se sídlem [adresa] o 14.050 Kč s příslušenstvím, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 180 C 270/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2016, č. j. 71 Co 57/2016-179, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.392 Kč k rukám JUDr. Oldřicha Beneše, advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 1. 3. 2016, č. j. 71 Co 57/2016-179, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 1. 10. 2015, č. j. 180 C 270/2009-159, kterým zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 180 C 270/2009 (v němž mu soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 9. 2012, č. j. 180 C 270/2009-60, uložil zaplatit 14.050 Kč s poplatkem z prodlení a náklady řízení).
Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§ 237, § 238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.)]. Úprava obsažená v ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se totiž uplatní i v případě dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V řízení, jehož obnovy se dovolatel domáhal, bylo rozhodováno o zaplacení částky 14.050 Kč s příslušenstvím, a současně se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah nebo o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 243f odst. 3) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).