Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie D - omezený významObčanské

Spisová značka

26 Cdo 1329/2013

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 23. 7. 2013Zpravodaj: JUDr. Miroslav FerákECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1329.2013.1
Další údaje
Předmět řízení: Dobré mravy Vyklizení bytuSenát: JUDr. Miroslava Feráka (předseda), JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Jitky Dýškové

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

26 Cdo 1329/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva občanů Příbram, družstva, se sídlem v [adresa] zastoupeného JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalovanému M. S., bytem v [adresa] zastoupenému Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem [adresa] o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 49/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2013, č. j. 23 Co 588/2012-124, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Dagmar Říhové, advokátky se sídlem v Příbrami, 28. října 184, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. ledna 2013, č. j. 23 Co 588/2012-124, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. září 2012, č. j. 14 C 49/2012-97, tak, že vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od zajištění tam specifikovaného náhradního bytu „bytovou jednotku č. 187/1 sestávající ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím v prvním podlaží domu č. p. [č.p.] v obci L.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Na zjištěném skutkovém základě dovodil, že po vyloučení z bytového družstva žalobce užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu; jelikož požadavek žalobce na vyklizení bytu nepokládal za natolik rozporný s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), aby žaloba byla zamítnuta, zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na vyklizení vyhověl s tím, že vyklizovací povinnost žalovaného vázal na zajištění „náhradního bytu o menší podlahové ploše i mimo obec L.“.

Dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (jeho výroku o vyklizení bytu) není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ve věcech týkajících se vyklizení bytu (nemovitosti sloužící k bydlení) užívaného bez právního důvodu Nejvyšší soud totiž soudní praxi usměrnil stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněným pod č. 6 v sešitě č. 1-2 (ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6) z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Přitom zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým. V posuzovaném případě výše vyloženou úvahu odvolacího soudu nepokládá dovolací soud za zjevně nepřiměřenou.

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelem nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o.s.ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. července 2013 JUDr. Miroslav F e r á k předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací