Plný text
26 Cdo 1379/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Ing. D. V., O., zastoupené JUDr. Dominikem Brůhou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Společenství domu č. p. [č.p.], 1231, 1232, 1233, Ostrava, Hrabůvka, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupenému JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem [adresa] o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 27/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2012, č. j. 8 Cmo 275/2012-168, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (odvolací soud) ze dne 6. 12. 2012, č. j. 8 Cmo 275/2012-168, jímž potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 7. 6. 2012, č. j. 26 Cm 27/2011-120 (po té, co jeho předchozí rozhodnutí ze dne 20. 9. 2011, č. j. 26 Cm 27/2011-44, kterým žalobě vyhověl, usnesením ze dne 12. 1. 2012, č. j. 8 Cmo 357/2011-66, odvolací soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení), kterým zamítl žalobu, jíž se žalobkyně spolu s Ing. J. H. (žalobce a/) a s Z. B. (žalobce c/) domáhala vyslovení neplatnosti bodu 3. a 4. usnesení shromáždění žalovaného ze dne 26. 8. 2010, a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci měli aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (na níž odkázal) se ochrany vlastnictví věci ve společném jmění manželů může domáhat i jen jeden z manželů, jejich žaloba však nebyla důvodná. Pod bodem 3. usnesení bylo rozhodnuto o stavebních úpravách a opravách společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, proto k jeho přijetí postačoval podle ustanovení § 11 odst. 5 věta druhá zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZVB“), souhlas ¾ většiny všech vlastníků jednotek (jehož bylo v daném případě dosaženo), aplikace ustanovení § 13 odst. 3 ZVB nebyla na místě. Pod bodem 4. usnesení pak nebylo rozhodnuto o důležité záležitosti (§ 11 odst. 3 ZVB), neboť nebylo rozhodováno o výměně oken, ale jen způsobu jejího financování. I s přijetím této části rozhodnutí souhlasila více než ¾ většina vlastníků jednotek.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (odvolací soud sice rozsudek soudu prvního stupně „potvrdil“, po obsahové stránce však práva a povinnosti v právních vztazích účastníků posoudil jinak), je však zjevně bezdůvodné, a proto ho dovolací soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř.
Otázkou, kdy jsou okna a lodžie součástí jednotky a kdy společnými částmi budovy, se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 413/2013, ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 886/2013) a dospěl k závěru, že vždy záleží na tom, zda je vlastník v prohlášení podle § 4 ZVB vymezí jako součást jednotky či jako společnou část budovy. Nebude-li prohlášení vlastníka podle § 4 ZVB obsahovat takovéto určení, pak budou patřit ke společné části budovy (domu) i lodžie a okna přístupná jen z jediné jednotky jako součást vnějšího pláště domu. Rozhodlo-li shromáždění o rekonstrukci a stavebních úpravách oken a lodžií, které nebyly v prohlášení vlastníka vymezeny jako součást jednotky (smlouva o „převodu družstevního bytu do vlastnictví“ žalobkyně není pro závěr, zda jsou okna /lodžie/ součástí jednotky, významná, neboť pouze v prohlášení podle § 4 ZVB určuje vlastník budovy prostorově vymezené části budovy, které se stanou za podmínek stanovených ZVB a v souladu se stavebním určením bytovými jednotkami - § 2 písm. h/, a společnými částmi domu - § 2 písm. g/), pak se při jejich rekonstrukci a opravách nepoužije ustanovení § 13 odst. 3 ZVB, které upravuje práva a povinnosti vlastníka při úpravách jeho jednotky, ale ustanovení § 11 odst. 5 ZVB a nemohou obstát ani námitky dovolatelky, že byla-li takováto oprava financována z fondu oprav společenství vlastníků, byly finanční prostředky vynaloženy na majetek ve výlučném vlastnictví jednotlivých vlastníků jednotek.
Nejvyšší soud ani nezjistil (§ 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.), že by řízení bylo postiženo zmatečnostními vadami (§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.), nebo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) - odvolací soud nedospěl ohledně skutečností významných pro právní posouzení věci k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně a nejde ani o překvapivé rozhodnutí, neboť poučovací povinnost (§ 118a odst. 2 o. s. ř.) se uplatní jen v případě, že z jiného „možného“ hmotněprávního posouzení věci vyplývá potřeba doplnit rozhodná tvrzení, a proto dovolání odmítl (§ 234b odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu