Plný text
26 Cdo 1391/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) V. V., P., b) J. B., P., c) J. S., P., d) O. V., P., e) MUDr. P. H., S. P., zastoupených JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované R. Š., P., zastoupené prof. JUDr. J. K., CSc., Dr. h. c., advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 156.592 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 179/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2015, č. j. 30 Co 15/2015-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.270 Kč k rukám prof. JUDr. J. K., CSc., advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. 30 Co 15/2015-94, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce aplikace § 146 odst. 2 o. s. ř., tedy posouzení zavinění účastníků na zastavení řízení, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Zastavuje-li soud řízení, zabývá se ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Tam, kde účastník zavinil zastavení řízení, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení. Zavinění může spočívat v tom, že žalobce vzal žalobu zpět. V takovém případě je žalobce povinen nahradit druhé straně náklady řízení, které v řízení účelně vynaložila na uplatňování nebo bránění svého práva (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Vzal-li však žalobce zpět žalobu, která byla podána důvodně, pro chování žalovaného, zastavení řízení nezavinil žalobce a žalovaný je pak povinen uhradit žalobci náklady řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Zda šlo o důvodně podanou žalobu, lze usuzovat z toho, domohl-li se žalobce uplatněného nároku či nikoliv. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, poskytl-li žalovaný po podání žaloby žalobci plnění, jež po něm žalobce v žalobním petitu požadoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014). Zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., včetně splnění výše uvedených podmínek, je přitom nutno posuzovat z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, publikovaný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů z let 1970-1983, svazek IV, část první, str. 736-737). Použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně chování žalovaného. Bylo-li příčinou zpětvzetí chování obou stran v řízení, zejména proto, že došlo k dohodě o sporných nárocích, použití uvedeného pravidla nepřichází v úvahu a o nákladech řízení bude rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 990 -991).
V projednávané věci se odvolací soud shora uvedenými hledisky při rozhodování o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. řídil, jestliže shledal zavinění žalované na zastavení řízení do částky 156.592 Kč (dlužného nájemného), kterou žalobcům po podání žaloby zaplatila (§146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), a zavinění žalobců na zastavení řízení do částky 201.759,54 Kč (kapitalizovaný poplatek z prodlení), kterou žalobci dohodou ze dne 24. 7. 2014 žalované prominuli s odkládací podmínkou, že vyklidí tam specifikovaný byt (§146 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu