Plný text
26 Cdo 1467/2017-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem [adresa] IČO [IČO], proti žalovaným 1) M. P., L., a 2) R. P., L., oběma zastoupeným Mgr. Markem Jirmanem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Poštovní 18, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 275/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2016, č. j. 28 Co 11/2016-230, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Rakovníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 5. 2015, č. j. 4 C 275/2014-94, uložil žalovaným povinnost vyklidit byt v přízemí o velikosti 2 + 1 v domě v katastrálním území L. u R. a vyklizený jej předat žalobkyni do tří měsíců od právní moc rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 8. 2016, č. j. 28 Co 11/2016-230, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „žalovaní jsou povinni vyklidit byt o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím v domě v obci L. a vyklizený jej předat žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku“ (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že předmětem nájmu byl byt o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím v přízemí domu v L., když předmět nájmu je v nájemní smlouvě označen jako byt o velikosti 2 + 1 a příslušenství je specifikováno v protokolu o převzetí bytu, že nájem byl uzavřen na dobu neurčitou, že výpověď z nájmu bytu byla adresována oběma manželům a že skutečnost, že si žalovaní na poště tuto výpověď nepřevzali, nic nemění na tom, že jako hmotněprávní úkon se tato výpověď dostala do sféry jejich dispozice a byla jim tak doručena. Výpověď nelze posoudit ani jako „nicotný právní úkon“, neboť z nájemní smlouvy ve spojení s předávacím protokolem je zcela zřejmé, co bylo předmětem nájmu a čeho se výpověď týká. V řízení o vyklizení bytu není nutné, aby byl vyklizovaný objekt označen údaji nutnými pro zápis do katastru nemovitostí, a je dostatečné, jestliže je byt identifikován v souladu s nájemní smlouvou spolu s uvedením obce, ve které se byt, který má být vyklizen, nachází.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, že žalobkyní podaná výpověď z nájmu bytu je z hlediska určitosti platným právním jednáním, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu týkající se výkladu určitosti projevu vůle právního úkonu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4271/2007, a ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1122/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1335/2017), která je použitelná i pro posouzení určitosti právního jednání podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4358/2016). Pro úplnost lze dodat, že byt, jehož se výpověď týká, je v ní označen stejným způsobem jako v nájemní smlouvě, jejíž neplatnost pro neurčitost dovolatelé v tomto řízení (ani v řízeních předchozích) nenamítali.
Poukazují-li dovolatelé na to, že byla-li ve výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu vyklizovaná nemovitost označena jako „byt o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím v domě v obci L.“, jde o označení neurčité (tedy nevykonatelné), namítají vadu řízení. Výše uvedená vada sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem a navíc napadené rozhodnutí odvolacího soudu takovou vadou netrpí. Nezbytnou náležitostí jednotlivých výroků soudního rozhodnutí musí být určitost stanovení jím ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak ze znění výroku bylo zcela jednoznačně patrno, jak soud rozhodl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 655/2001). V projednávané věci nemůže být pochyb o tom, jaká povinnost byla žalovaným uložena a který objekt (která nemovitost) má být vyklizen.
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 6. 2018
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu