Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam5× citováno

Spisová značka

26 Cdo 1469/2020

Téma · generováno AINahrazení projevu vůle k uzavření nájmu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 25. 8. 2020ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1469.2020.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání Smlouva nájemní

Shrnutí · generováno AI

Žalobkyně požadovala, aby město muselo uzavřít nájemní smlouvu. Soudy žalobu zamítly, protože městu taková povinnost neplynula ani ze zákona, ani ze smlouvy či jiné právní skutečnosti. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Návrhu na nahrazení projevu vůle uzavřít nájemní smlouvu nelze vyhovět, nesvědčí-li žalovanému povinnost takový projev učinit ze zákona, smlouvy nebo jiné právní skutečnosti. § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, umožňuje pouze omezit existující právo, nikoli založit nové právo či dosud neexistující povinnost uzavřít smlouvu. Případný nárok podle § 2909 o. z. nezahrnuje oprávnění domáhat se uzavření nájemní smlouvy (§ 2951 a násl. o. z.).

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Má-li dovolatelka za to, že uvedené jednání ji „zásadním způsobem poškozuje“ , jak to vyjádřila v dovolání, naskýtá se jí možnost postupovat cestou ustanovení § 2909 o. z., avšak zde upravený nárok nezahrnuje oprávnění žádat po žalovaném uzavření nájemní smlouvy (viz § 2951 a násl. o. z.).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

26 Cdo 1469/2020-128

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně P. Interactive Services Consulting, s.r.o., se sídlem [adresa] IČO: [IČO], zastoupené opatrovnicí JUDr. Ing. A. P., LL.M., bytem [adresa] . Milanem Zábržem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému statutárnímu městu Brnu, se sídlem [adresa] zastoupenému JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 166/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2019, č. j. 19 Co 183/2019-111, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. listopadu 2019, č. j. 19 Co 183/2019-111, potvrdil rozsudek ze dne 28. února 2019, č. j. 46 C 166/2016-75, jímž Městský soud v Brně (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s ní tam specifikovanou nájemní smlouvu (dále jen „nájemní smlouva“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

V soudní praxi není pochyb o tom, že nesvědčí-li žalovanému povinnost učinit určitý projev vůle (ať už ze zákona či ze smlouvy či jiného právního jednání), nemůže být úspěšný návrh na nahrazení projevu vůle žalovaného učinit takový projev vůle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3175/2016 /ústavní stížnost podanou proti uvedenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 14. února 2017, sp. zn. I. ÚS 3664/16/, a tam citovanou judikaturu). Na uvedeném závěru, který v plném rozsahu dopadá i na posuzovanou věc, pak nemůže nic změnit ani dovolatelčino tvrzení, že jednání žalovaného, jenž s ní odmítá uzavřít nájemní smlouvu, odporuje dobrým mravům, resp. je zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Má-li dovolatelka za to, že uvedené jednání ji „zásadním způsobem poškozuje“, jak to vyjádřila v dovolání, naskýtá se jí možnost postupovat cestou ustanovení § 2909 o. z., avšak zde upravený nárok nezahrnuje oprávnění žádat po žalovaném uzavření nájemní smlouvy (viz § 2951 a násl. o. z.). Zbývá dodat, že uvedené oprávnění (a jemu odpovídající povinnost) nelze dovolatelce založit ani za použití § 8 o. z., jak se zřejmě mylně domnívala. Na základě citovaného ustanovení lze totiž jen omezit stávající právo, nikoli konstituovat nové právo (resp. dosud neexistující povinnost), které jinak z pozitivní právní úpravy nevyplývá (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněný pod č. 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 103/2015 časopisu Soudní judikatura, či nález Ústavního soudu z 20. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 190/94, uveřejněný pod č. 87/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; dále srov. rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. ledna 2020, sp. zn. 29 Cdo 2136/2018, a z 13. května 2020, sp. zn. 28 Cdo 330/2020).

Jestliže tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že nelze vyhovět podané žalobě na nahrazení projevu vůle, neboť žalovaného netíží (ze zákona nebo ze smlouvy či jiné právní skutečnosti) povinnost uzavřít s dovolatelkou požadovanou nájemní smlouvu, neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle § 237 o.s.ř., a proto je podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2020

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací