Plný text
26 Cdo 1630/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci péče o nezletilou N. M. B. H., zastoupenou Statutárním městem Brno, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], jako opatrovníkem, dceru matky K. B. H., zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v [adresa] zastoupeného JUDr. Lenkou Řehulovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská č. 121/1, o návrhu otce na výkon rozhodnutí a na úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 P 51/2013, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2014, č. j. 19 Co 535/2014-424, takto:
I. Dovolání otce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2014, č. j. 19 Co 535/2014-424, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2014, č. j. 40 P 51/2013-388, jímž soud prvního stupně zamítl návrh otce ze dne 23. září 2013 na výkon rozhodnutí rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. února 2013, č. j. 40 Nc 3/2013-24, o výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilé [nezletilý] B. H., a rovněž zamítl návrh otce ze dne 28. července 2014 na výkon rozhodnutí o předběžném opatření o úpravu jeho styku s nezletilou [nezletilý] B. H., podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř., ve spojení se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. září 2014, odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému dovolání není podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. přípustné. Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností tohoto zákona, „tj. od 1. ledna 2014, přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s.“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). V posuzované věci jde o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (o výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé) upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s. Vzhledem k výše uvedenému proto v dovolacím řízení nelze pokračovat. Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu, nesprávné poučení soudu o tom, že dovolání je přípustné, samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nemůže založit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2015
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu