Plný text
26 Cdo 1647/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyň a/ D. Z. a b/ Mgr. O. Z., obou P., zastoupených Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované SYNOT TIP, a. s., se sídlem v [adresa] IČO: [IČO], zastoupené JUDr. Zlatavou Codrovou Davidovou, CSc., advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení částky 218.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 105 C 49/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. září 2015, č. j. 59 Co 212/2015-101, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.988,- Kč k rukám Mgr. Marka Svojanovského, advokáta se sídlem v Laškově, Dvorek 16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Z titulu dlužného nájemného za období od září 2013 do března 2014 (dále též jen „rozhodné období“) za pronájem tam specifikovaných nebytových prostor se žalobkyně (tehdejší jejich pronajímatelky) po žalované (nájemkyni, která si je pronajala za účelem provozování hostinské činnosti a výherních hracích přístrojů a další zábavní a loterijní techniky) domáhaly zaplacení částek 91.145,80 Kč a 127.604,20 Kč (celkově částky 218.750,- Kč) s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení.
K odvolání žalobkyň Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. září 2015, č. j. 59 Co 212/2015-101, zamítavý rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti (soudu prvního stupně) ze dne 15. prosince 2014, č. j. 105 C 49/2014-53, změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí žalobkyni a/ částku 91.145,80 Kč a žalobkyni b/ částku 127.604,20 Kč, oběma s tam specifikovaným úrokem z prodlení; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů.
Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu nemůže být přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že odvolací soud založil svůj závěr o existenci nájemního vztahu i v rozhodném období (neboť nebyl platně ukončen na základě písemné výpovědi dovolatelky ze dne 3. května 2013) současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, z nichž jeden z nich (názor, že nájemní poměr nemohl být platně ukončen na základě výpovědi ze dne 3. května 2013 doručené jinému subjektu než všem spoluvlastníkům pronajatých nebytových prostor jako pronajímatelům, tedy v daném případě Ing. Z. – první právní názor) nebyl dovoláním napaden a nestačí že byla účinně napadena správnost druhého právního názoru, že nájemní poměr nemohl být platně ukončen na základě uvedené výpovědi z použitého důvodu podle § 9 odst. 3 písm. a/ zákona č. 116/1990 Sb., v tehdy účinném znění, také proto, že ztratila-li dovolatelka oprávnění k provozování výherních hracích přístrojů a další zábavné a loterijní techniky, mohla v pronajatých nebytových prostorách provozovat další živnost sjednanou v nájemní smlouvě ze dne 31. prosince 2010, a to činnost hostinskou (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný pod č. 17/1998 časopisu Soudní judikatura). K uvedenému lze dodat, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum napadených právních otázek (v daném případě druhého právního názoru) výsledek sporu za tohoto stavu ovlivnit nemůže, obstojí-li první právní názor (proto, že nebyl dovoláním napaden), a dovolání je nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné pod č. 54/2002 časopisu Soudní judikatura, z 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. října 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu