Plný text
26 Cdo 1740/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města L., zastoupeného advokátem, proti žalované A. M., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 30.240,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp.zn. 9 C 870/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. září 2004, č.j. 22 Co 13/2004-175, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 9. 2003, č.j. 9 C 870/2003-33, uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.240,- Kč s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500,- Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje říjnem 2003 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalované, směřujícímu proti zaplacení částky 10.240,- Kč a proti výroku o lhůtě k plnění, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č.j. 22 Co 13/2004-174, změnil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I., kterou bylo rozhodnuto o lhůtě splatnosti částky 20.000,- Kč s příslušenstvím tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci tuto částku s příslušenstvím do 3 měsíců od právní moci rozsudku; dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 10.240,- Kč s příslušenstvím a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (nezastoupena advokátem) dovoláním, které posléze doplnila prostřednictvím advokáta, který jí byl ustanoven soudem. Přípustnost dovolání odůvodnila s odkazem na ustanovení „§ 237 odst. 1 občanského soudního řádu“ tím, že byl v napadené části I. změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a jeho důvodnost tím, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvádí, že soud prvního stupně zohlednil její majetkové a osobní poměry a umožnil jí zaplatit dlužnou částku ve splátkách, že žalobce proti tomu ničeho nenamítal, že je ochotna částku 20.000,- Kč s příslušenstvím uznat a dohodnout se na splátkovém kalendáři a že se snažila o mimosoudní dohodu se žalobcem. Poukazuje na svoji složitou rodinnou a sociální situaci a „navrhuje soudu, že je ochotna v pravidelných měsíčních splátkách po 750,- Kč splácet dluh v částce 20.000,- Kč s přísl.“ Závěrem požaduje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a aby byla odložena jeho vykonatelnost.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka napadá pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o lhůtě k plnění. Tato část rozhodnutí odvolacího soudu má povahu usnesení.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm, b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé (tj. o opodstatněnosti nároku na zaplacení částky, která je předmětem řízení).
Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť výrok rozsudku soudu prvního stupně o zaplacení částky 10.240,- Kč byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu zrušen. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s rozhodnutím o této části předmětu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2005
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu