UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 3× citováno

Ústavní stížnost II. ÚS 1202/21, II. ÚS 1809/21: výsledek zatím nemáme k dispozici.

Spisová značka

26 Cdo 1764/2020

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2020-07-01Zpravodaj: JUDr. Pavlína BrzobohatáECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1764.2020.1
Další údaje

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 1. 7. 2020

Plný text

26 Cdo 1764/2020-1801

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně D. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1. P. J., narozenému XY, bytem XY, 2. H. I., narozené XY, bytem XY, a 3. F. Ch., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnictví k akciím a o vydání akcií, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2019, č. j. 11 Cmo 9/2018-1728, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573 Kč k rukám Mgr. Zbyška Jaroše, advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně napadla dovoláním usnesení Vrchního soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 5. 9. 2019, č. j. 11 Cmo 9/2018-1728, kterým odmítl usnesení Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 8. 12. 2016, č. j. 47 Cm 6/2006-1626, v části, v níž zamítl její návrh na opravu a doplnění protokolu z jednání, a potvrdil jej ve výrocích, jimiž zamítl její návrh na obnovu řízení, žalobu pro zmatečnost a návrh na přistoupení účastníka a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka pouze rozsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení, polemizuje se závěry a postupem soudů obou stupňů, aniž by vymezila jakoukoli právní otázku, na níž napadené rozhodnutí spočívá a kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat.

Vytýká-li odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (rozhodnutí je nepřezkoumatelné), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.). Vytýkanou vadou ostatně napadené rozhodnutí ani netrpí.

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a dovolání proti výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. 7. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 23. 2. 2021

Plný text

26 Cdo 1764/2020

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně D. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1. P. J., bytem XY, 2. H. I., bytem XY, a 3. F. Ch., bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnictví k akciím a o vydání akcií, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2019, č. j. 11 Cmo 9/2018-1728, takto:

Návrh na vydání opravného usnesení se zamítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 29. 1. 2021 se žalobkyně domáhala opravy svého označení v záhlaví usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, č. j. 26 Cdo 1764/2020-1801, tvrdila, že soud nesprávně u označení její osoby neuvedl, že byla soudem ustanovena správkyní dědictví, a navrhovala, aby její označení jako účastnice řízení bylo doplněno slovy „správkyně dědictví po zůstaviteli L. K.“

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu však označení funkce „správce dědictví“ není součástí označení účastníka řízení, byla-li správcem dědictví ustanovena fyzická osoba, označuje se – je-li účastníkem řízení – stejně, jak se označují fyzické osoby (viz např. usnesení ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 692/2017).

Označil-li Nejvyšší soud v záhlaví svého rozhodnutí žalobkyni jako D. K., narozenou XY, bytem XY, nejde tak o nesprávné označení účastníka.

Jelikož předpoklady pro vydání opravného usnesení podle § 164 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nebyly splněny, předsedkyně senátu návrh na vydání opravného usnesení zamítla.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 2. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací