Plný text
26 Cdo 1795/2026-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., právní věci žalobkyně Profusion Invest s.r.o., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované The President s.r.o., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Michalem Staňkem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 114 393,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 13 C 104/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2026, č. j. 17 Co 3/2026-184, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16 008 Kč k rukám Mgr. Kateřiny Sedláčkové, advokátky se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 10. 2025, č. j. 13 C 104/2024-145, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 114 393,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 10. 2023 do zaplacení (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastnic (výrok II) a státu (výrok III).
2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně podle podnájemní smlouvy ze dne 21. 12. 2022 (dále též jen „podnájemní smlouva“) složila jistotu 2 000 000 Kč. Žalovaná proti ní započetla dlužné nájemné 885 606,35 Kč a další pohledávky, které uplatnila jako nároky související s poškozením prostor, úklidem, nevyklizením prostor a chybějícím inventářem. Soud prvního stupně neměl tyto další pohledávky za prokázané.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 3. 2026, č. j. 17 Co 3/2026-184, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Na rozdíl od soudu prvního stupně založil závěr o důvodnosti žaloby na tom, že pohledávky žalované, s výjimkou nesporného dlužného nájemného, nebyly způsobilé k započtení. Z čl. 5.5 podnájemní smlouvy zjistil, že si účastnice sjednaly, že proti jistotě započtou „veškeré částky splatné podnájemcem podnajímateli dle této smlouvy“. U nároků na náhradu škody nebyla doba plnění sjednána, a šlo proto o dluhy splatné na výzvu podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni před započtením vyzvala k jejich úhradě; přípis ze dne 31. 10. 2023 obsahoval pouze kompenzační projev.
4. Odvolací soud konstatoval, že k jednostrannému započtení lze podle § 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 o. z. přistoupit až tehdy, může-li věřitel požadovat uspokojení započítávané pohledávky a tato pohledávka je soudně uplatnitelná. Jestliže u nároku na náhradu škody nebyla sjednána splatnost, bylo k jejímu dosažení třeba výzvy věřitele; z provedeného dokazování však nevyplývalo, že by žalovaná takovou výzvu učinila před kompenzačním projevem. Odvolací soud doplnil, že ani případné spojení výzvy a zápočtu v jednom právním jednání by tento nedostatek nezhojilo. Za nerozhodné pokládal, zda žalovaná uplatnila přímé nároky na náhradu škody, anebo regresní nároky vzniklé jí v souvislosti s plněním vlastníkovi hotelu; i ty by byly při absenci jiného ujednání splatné na výzvu. Nebylo proto již nutné zabývat se existencí ani výší uplatněných pohledávek.
5. Dovolání žalované proti výroku I rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť otázky, na nichž napadené rozhodnutí záviselo, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
6. Dovolatelka především namítá, že na vypořádání jistoty nelze použít obecná pravidla jednostranného započtení, a že si účastnice sjednaly v podnájemní smlouvě zvláštní smluvní mechanismus. Ustanovení upravující jistotu (§ 2012 a násl. o. z.) nestanoví zvláštní pravidla pro započtení dluhů na peněžitou jistotu, a tak není-li sjednáno jinak, použijí se obecná ustanovení § 1982 až § 1991 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2267/2019). Podnájemní smlouva určité zvláštní pravidlo obsahovala, jestliže výslovně podmiňovala započtení splatností pohledávek žalované.
7. V otázce splatnosti pohledávek a jejich započitatelnosti (§ 1958 odst. 2 a § 1987 odst. 1 o. z.) je pak rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálena v tom smyslu, že u nároku, u něhož není stanovena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen závazek uhradit poté, co k tomu byl věřitelem vyzván. Výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3057/2023). Podmínka splatnosti započítávané pohledávky pak není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky. Kompenzace pohledávky, která v době, kdy kompenzační projev dojde adresátu, ještě není splatná, pak nemá co do započtení žádné účinky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1534/2018).
8. V situaci, kdy dovolatelka vznesla námitku započtení svých pohledávek za žalobkyní z titulu náhrady škody vůči pohledávce žalobkyně na vrácení složené jistoty, aniž ji kdy vyzvala k zaplacení těchto pohledávek (u nichž není stanovena doba splnění), tedy závěry odvolacího soudu o tom, že dovolatelkou uplatněné pohledávky nejsou splatné, a tudíž ani kompenzabilní, s výše citované rozhodovací praxi dovolacího soudu korespondují.
9. Z výše uvedeného se podává, že dovolatelčina argumentace zpochybňující údajně formalistický výklad přípisu z 31. 10. 2023 provedený odvolacím soudem není namístě, neboť rozhodné není to, zda součástí tohoto přípisu výzva byla, nýbrž to, zda výzva kompenzačnímu projevu předcházela.
10. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že pominul důkazy, které navrhovala, a neprovedl je, že jeho rozhodnutí je překvapivé a že jí dostatečně nepoučil (§ 118a o. s. ř.), vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.). Jen pro úplnost dovolací soud připomíná, že odvolací soud může potvrdit věcně správný výrok rozhodnutí soudu prvního stupně z jiného právního důvodu, seznámí-li účastníky se svým odlišným právním názorem a umožní jim, aby na něj reagovali (srov. z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2704/2021, a rozhodnutí v něm uvedená). Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud účastnice při jednání vyrozuměl, že se bude zabývat splatností započítávaných pohledávek, a dal jim možnost se k této otázce vyjádřit. Již soud prvního stupně žalovanou poučil o povinnosti tvrdit a označit důkazy mimo jiné k tomu, kdy se jednotlivé pohledávky staly splatnými; žalovaná v reakci žádná tvrzení ani důkazy o splatnosti neuvedla. Závěr odvolacího soudu proto pro ni nemohl být překvapivý.
11. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Dovolání proti výroku II o nákladech řízení, který dovolatelka zjevně napadá jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 10. 2026
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu