Plný text
26 Cdo 1946/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části Praha 5, se sídlem [adresa] IČO: [IČO], proti povinnému Mgr. Ing. V. M., vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 23 E 3/2014, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2014, č. j. 21 Co 507/2014-39, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 7. 2014, č. j. 23 E 3/2014-23, kterým odmítl odvolání povinného (proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 4. 2014, č. j. 23 C 3/2014-13, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí vyklizením bytu) pro opožděnost.
Dovolání povinného není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.