Plný text
26 Cdo 2119/2026-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce P. R., proti žalované D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 5 Co 7/2023-111, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2022, č. j. 24 Co 72/2019-MOP-105, žalobce P. R., proti žalovaným 1) dědicům po J. R., zemřelému 9. 5. 2010, a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 Co 11/2023-118, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-109, a o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 Co 12/2023-121, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-107, žalobkyně M. R., proti žalovaným 1) P. R., a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 4 Co 273/2022-139, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 27 Co 33/2018-MOP-125, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Co 142/2017-MOP, o dovolání žalobce proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2026, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-90, a Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2026, č. j. 4 Cmo 54/2026-96, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2026, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-90, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2026, č. j. 4 Cmo 54/2026-96, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 11. 11. 2024, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-18, zamítl tam specifikované žaloby pro zmatečnost podané žalobcem P. R. a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a o povinnosti žalobce zaplatit tam stanovený soudní poplatek.
2. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-50, zastavil řízení o odvolání žalobce P. R. podanému proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 11. 2024, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-18 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 14. 7. 2025, č. j. 4 Cmo 139/2025-58, usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 5. 2025, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-50, potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 2. 2026, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-90, návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl.
6. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) poté usnesením ze dne 16. 3. 2026, č. j. 4 Cmo 54/2026-96, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
7. Proti citovaným (pod body 5 a 6 odůvodnění) usnesením soudů obou stupňů podal žalobce - nezastoupen advokátem - dovolání.
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
9. Řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§ 104 odst. 1, ve spojení s § 243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce [§ 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř.]. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního advokátního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
11. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a to uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
13. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2026
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu