Plný text
26 Cdo 216/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Varnsdorf, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupeného JUDr. Evou Ruthovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované Z. V., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 32/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. ledna 2013, č. j. 10 Co 585/2012-24, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 23. 6. 2011, č. j. 13 C 32/2011-8, výrokem I. řízení zastavil (v důsledku zpětvzetí žaloby) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.000,- Kč (výrok II.); současně rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 1. 2013, č. j. 10 Co 585/2012-24, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o nákladech řízení a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 800,- Kč.
Proti nákladovým výrokům citovaného usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) včasné dovolání, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), odmítl pro nepřípustnost (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.), aniž se zabýval nedostatkem povinného advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Napadenými výroky usnesení odvolacího soudu bylo totiž rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
50.000,- Kč, které nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek).
Pro úplnost lze dodat, že přípustnost dovolání nezakládá nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání může být – v případě splnění v poučení uvedených podmínek – přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu