Plný text
26 Cdo 2219/2024
6 5
26 Cdo 2219/2024-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně TRADE CENTRE PRAHA a. s., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Saluk s. r. o., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Vodehnalem, advokátem se sídlem [adresa] o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 126/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 28 Co 54/2024-117, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, č. j. 30 C 126/2023-79, uložil žalované povinnost vyklidit „nebytový prostor na adrese XY, o výměře 5 m˛, nacházející se v přízemí budovy č. p. XY“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 28 Co 54/2024-117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněnou otázku aktivní legitimace odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
4. V usnesení velkého senátu občanskoprávního kolegia ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 31 Cdo 225/2024, Nejvyšší soud dovodil, že byť nárok na vyklizení nemovitosti (bytu) je také výrazem ochrany vlastnického práva – žaloba na vydání věci, kterou je i vyklizení nemovitosti, je upravena v občanském zákoníku v části týkající se absolutních majetkových práv a řadí se mezi tzv. vlastnické žaloby (§ 1040 o. z.) – vyplývá tento nárok rovněž ze závazkového vztahu mezi stranami. Skončil-li závazkový vztah, jehož předmětem bylo přenechání a užívání nemovitosti (bytu), je povinností osoby, která nemovitost (byt) užívala, ji vyklidit a předat osobě, která jí nemovitost přenechala do užívání. Také v případě, že povinná osoba právní důvod k užívání nemovitosti (bytu) nikdy neměla, může se na vyklizení s vlastníkem dohodnout (zavázat se k vyklizení). Co platí o vlastníkovi, platí i pro kvalifikovaného držitele (§ 1043 o. z.) nebo detentora (§ 1044), koneckonců např. pronajímatel či půjčitel nemusí být vlastníkem věci.
5. Dovodil-li v projednávané věci odvolací soud, že žalobkyně jako pronajímatelka je aktivně legitimována se po skončení nájemního vztahu domáhat na žalované jako nájemkyni vyklizení pronajatých nebytových prostor, neodchýlil se od výše citované judikatury.
6. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 10. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu