Plný text
26 Cdo 2248/2026-1062
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v exekuční věci oprávněného B. F., zastoupeného Mgr. Ing. Tomášem Němcem, advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem [adresa] pro vyklizení nemovitostí, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 2147/2014, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2026, č. j. 68 Co 236/2025-894, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 8. 4. 2026, č. j. 68 Co 236/2025-894, potvrdil usnesení ze dne 17. 9. 2025, č. j. 64 EXE 2147/2014-772, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) zamítl návrh povinného (ze dne 9. 10. 2019) na zastavení exekuce vedené v této věci.
2. Dovolání povinného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud z níže uvedených důvodů odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
3. Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky vymezení rozsahu a obsahu povinnosti, k jejímuž splnění byla exekuce nařízena, neboť tuto otázku, vyplývající z obsahu dovolání, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
4. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že exekuční titul ukládající povinnost k nepeněžitému plnění (o které šlo i v posuzované věci) je materiálně vykonatelný tehdy, je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku. Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce; výrok titulu však takto nelze doplňovat či opravovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1119/2004, na něž v dovolání poukázal dovolatel, ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3704/2018, či nejnověji ze dne 18. 8. 2026, sp. zn. 20 Cdo 1770/2026).
5. V dané věci výrok exekučního titulu (rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 9. 2013, č. j. 21 C 12/2013-56 – dále opět jen „exekuční titul“) ukládá povinnému vyklidit a předat oprávněnému „nemovitosti – pozemek parcelní č. XY, XY a XY katastrální území XY, obec XY, zapsané u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu LV č. XY“ (dále též jen „pozemky“). Jestliže za tohoto stavu odvolací soud uzavřel, že v exekučním řízení je třeba vycházet z úvahy, že povinnost stanovená exekučním titulem se týká celé plochy takto označených pozemků, z nichž musí povinný odstranit movité věci, které zde zůstaly jako pozůstatek jeho stavební činnosti (k níž využíval pozemky v době, kdy je měl v nájmu od oprávněného, resp. jeho právního předchůdce), neodchýlil se od shora citované judikatury; jeho rozhodnutí v tomto směru je naopak výrazem standardní soudní praxe.
6. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud při posouzení otázky rozsahu a obsahu exekuované povinnosti nezohlednil skutečnost, vyplývající z odůvodnění exekučního titulu, že na základě nájemní smlouvy ze dne 29. 9. 2004, kterou uzavřel s právním předchůdcem oprávněného, užíval před zánikem nájemního poměru pouze vymezené části vyklizovaných pozemků, a nikoli tedy celou jejich plochu, pokouší se prosadit výklad exekučního titulu, který evidentně neodpovídá rozsahu povinnosti, jež mu byla uložena jeho výrokem, ale ve skutečnosti směřuje k jejímu zúžení (omezení), jak přiléhavě poukázal i oprávněný ve vyjádření k dovolání. Jinak řečeno, vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že v rozporu s povinností exekučního soudu vykládat povinnost uloženou výrokovou částí exekučního titulu v souladu s jeho odůvodněním rozšířil jeho povinnost vyklidit pozemky i na části, které nikdy neužíval, dožaduje se v exekučním řízení nikoli výkladu exekučního titulu, jenž směřuje (toliko) k odstranění pochybností o obsahu jeho výroku, ale „korekce“ rozsahu vyklizovací povinnosti, která mu byla dotčeným výrokem uložena v nalézacím řízení, a to přes to, že exekuční soud nemůže exekučním titulem pravomocně uloženou povinnost opravovat ani doplňovat.
7. Pro úplnost dovolací soud dodává, že exekuční titul v souzené věci není ve smyslu shora citované judikatury ani materiálně nevykonatelný, jak dovolatel v dovolání rovněž namítá, neboť mu ukládá povinnost (povinnost k vyklizení), pro kterou je možné nařídit výkon rozhodnutí (§ 258 odst. 2 ve spojení s § 340 a násl. o. s. ř.), a to ve vztahu k pozemkům, jež jsou v jeho výroku jednoznačně individualizovány.
8. Dovolatel dále předkládal k dovolacímu přezkumu otázku, kterou dovolatel pokládá za dovolacím soudem dosud neřešenou, a to zda „je v rámci povinnosti vyklidit nemovitou věci – veřejně přístupné pozemky – povinností povinné osoby vyklidit nemovitost i stran movitých věcí, které nejsou pozůstatkem činnosti povinné osoby a jsou na pozemcích přítomny bez jejího souhlasu, vědomí a možnosti jakékoli kontroly“. Na posouzení takto formulované otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí). Odvolací soud totiž nezaložil napadené rozhodnutí na závěru, že by dovolatel (povinný) byl povinen odstranit z pozemků i věci, které nejsou pozůstatkem jeho stavební činnosti a které tudíž umístily na pozemky třetí osoby; zamítnutí návrhu na zastavení exekuce odůvodnil výlučně tím, že dovolatelem předložený notářský zápis ze dne 14. 6. 2019 nebyl způsobilý prokázat splnění povinnosti uložené mu exekučním titulem (zejména proto, že notářem nebyl osvědčen stav celé plochy pozemků, ale jen povinným určených částí těchto pozemků), tj. povinnosti odstranit z pozemků (pouze a jen) tam ponechané pozůstatky jeho (vlastní) činnosti (nikoli tedy i movité věci, které snad umístily na pozemky třetí osoby).
9. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13).
10. Zpochybňuje-li dovolatel právní posouzení věci odvolacím soudem též prostřednictvím skutkových námitek (tvrzením, že „pozemky řádně vyklidil a tuto skutečnost i řádně a nad veškerou pochybnost prokázal notářským zápisem“), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. přitom nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
11. Namítá-li konečně dovolatel, že soudy nerozhodly o jeho námitce podjatosti soudní exekutorky, resp. o použitelnosti jí pořízených důkazních prostředků, neformuluje žádnou otázku procesního práva, na níž by bylo napadené rozhodnutí založeno, ale uplatňuje vady řízení, které však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., totiž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 10. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu