Plný text
26 Cdo 2273/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného Městského kulturního střediska Havířov, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], proti povinnému P. K., zastoupenému JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem [adresa] pro 78.411,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 EXE 13077/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2014, č. j. 9 Co 889/2013-59, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 14. 2. 2014, č. j. 9 Co 889/2013-59, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 8. 10. 2013, č. j. 91 EXE 13077/2013-33, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 78.411,- Kč s příslušenstvím.
Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.”) odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatel zřejmě přehlédl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., a je proto třeba postupovat podle občanského soudního řádu ve znění od 1. 1. 2013, neboť ohledně předpokladů přípustnosti dovolání odkázal na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není ani to, že „při svém rozhodování se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu“, neboť z dovolání není patrné, pro řešení jaké otázky a od které „ustálené praxe dovolacího soudu“ se měl odvolací soud odchýlit.
Ani dovolací důvod není formulován způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel totiž namítá, že řízení je zatíženo vadou a zpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu (při doručování exekučního titulu), avšak svou argumentací neotevírá žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, jež by měla vliv na správnost napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu