Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

26 Cdo 2325/2026

Téma · generováno AIPlatnost nájmu nebytových prostor bez obecního souhlasu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 4. 11. 2026ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.2325.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Nájem nebytových prostor

Shrnutí · generováno AI

Pronajímatelka napadla výpověď z dlouhodobého nájmu prostor určených pro podnikání. Soudy však uzavřely, že nájemní smlouva byla od počátku neplatná, protože obecní souhlas byl udělen až po jejím uzavření. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nájemní smlouva k nebytovým prostorům uzavřená před 3. 12. 1999 bez předchozího souhlasu obecního úřadu podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. je absolutně neplatná. Souhlas musí existovat již při uzavření smlouvy; nemůže jej nahradit kolaudační ani jiné správní rozhodnutí ani jej zhojit následně udělený souhlas. Pozdější zrušení této podmínky již nastalé účinky neplatnosti neodstraní.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, uveřejněném pod č. 7/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na nějž odkázaly i soudy nižších stupňů), uzavřel, že taková smlouva je absolutně neplatná. Souhlas musí být dán před uzavřením nájemní smlouvy; pozdější zrušení zákonné úpravy jej vyžadující nemůže odstranit již nastalé účinky absolutní neplatnosti.
    Zobrazit v textu
  • Pomíjí však, že kolaudační rozhodnutí nebylo vydáno v řízení o udělení souhlasu s pronájmem podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. a nemůže tento souhlas nahradit.
    Zobrazit v textu
  • Nedostatek předchozího souhlasu nemohl zhojit ani následně vydaný souhlas z 14. 4. 1997. Okolnost, že podle smlouvy měl nájem vzniknout až nabytím právní moci kolaudačního rozhodnutí, na tom nic nemění; „předchozím souhlasem“ je pouze souhlas existující již při uzavření nájemní smlouvy.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

26 Cdo 2325/2026-180

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně H S P, a.s., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Zíkou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České spořitelně, a. s., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Rainerem Frankem, advokátem se sídlem [adresa] o určení neoprávněnosti výpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 252/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2026, č. j. 11 Co 77/2026-151, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 022 Kč k rukám Rainera Franka, advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala určení, že výpověď žalované z nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 29. 8. 2024, kterou žalovaná vypověděla nájem založený nájemní smlouvou ze dne 9. 7. 1996 (dále též jen „nájemní smlouva“), je neoprávněná. Žalobu zdůvodnila tím, že žalované pronajala nebytové prostory v objektu nákupního centra Budějovická, a to za účelem provozování trezorového a adjustačního hospodářství s nezbytným technologickým, zásobovacím a administrativním zázemím. Nájem byl sjednán na dobu určitou 47 let, počínaje dnem 1. 11. 1996, resp. ode dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí objektu nákupního centra Budějovická (13. 11. 1996). Žalovaná nájemní smlouvu vypověděla z důvodu změny okolností spočívající především ve změnách podmínek pro provozování trezorového hospodářství na bankovním trhu.

2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 12. 2025, č. j. 27 C 252/2024-119, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. Vyšel mimo jiné ze zjištění, že účastnice uzavřely nájemní smlouvu dne 9. 7. 1996, avšak žalobkyně jako pronajímatelka podala žádost o předchozí souhlas příslušného orgánu obce s pronájmem prostor určených k provozování obchodu a služeb podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2. 12. 1999 (dále též jen „zákon č. 116/1990 Sb.“), až 28. 3. 1997; tento souhlas byl udělen 14. 4. 1997. Uzavřel, že pro absenci předchozího souhlasu podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. byla smlouva absolutně neplatná, a žalobkyně se proto nemůže domáhat určení neoprávněnosti výpovědi.

4. Na základě odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 4. 2026, č. j. 11 Co 77/2026-151, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

5. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která považoval za správná. Co do právního posouzení odkázal na ustálený judikatorní závěr, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3. 12. 1999 bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná. Předchozím souhlasem se podle něj rozumí souhlas udělený před uzavřením smlouvy, a nikoliv pouze před sjednaným vznikem nájmu. Ujednání, podle něhož měl nájem počít až od právní moci kolaudačního rozhodnutí, proto na požadavku dřívějšího souhlasu ničeho nemění.

6. Odvolací soud nepřisvědčil ani poukazu žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 290/03. Uvedl, že nález byl vydán za skutkově specifických okolností, kdy pronajímatelkou byla obec, což v nyní projednávané věci nenastalo. Pozdější souhlas z 14. 4. 1997 proto nemohl absenci předchozího souhlasu zhojit; pozdější zrušení této zákonné podmínky rovněž neovlivňuje platnost smlouvy posuzovanou podle právního stavu při jejím uzavření. Uzavřel, že účastnice mohly po udělení souhlasu uzavřít novou nájemní smlouvu, avšak neučinily tak. Jelikož nájemní vztah nevznikl, nebylo namístě přezkoumávat oprávněnost výpovědi.

7. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním zpochybněné otázky odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

8. S ohledem na dobu uzavření nájemní smlouvy je třeba její platnost posoudit podle právní úpravy účinné v roce 1996 (srov. § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), zejména podle zákona č. 116/1990 Sb. ve znění účinném do 2. 12. 1999, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

9. Otázka neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené před 3. 12. 1999 bez předchozího souhlasu obecního úřadu podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. je v soudní praxi ustálena. Velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, uveřejněném pod č. 7/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na nějž odkázaly i soudy nižších stupňů), uzavřel, že taková smlouva je absolutně neplatná. Souhlas musí být dán před uzavřením nájemní smlouvy; pozdější zrušení zákonné úpravy jej vyžadující nemůže odstranit již nastalé účinky absolutní neplatnosti.

10. Zjistil-li odvolací soud, že účastnice uzavřely nájemní smlouvu dne 9. 7. 1996, zatímco souhlas příslušného orgánu obce s pronájmem byl udělen až dne 14. 4. 1997, je jeho závěr o absolutní neplatnosti smlouvy výrazem standardní soudní praxe, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

11. Dovolatelka odvozuje platnost nájemní smlouvy od kolaudačního rozhodnutí, v němž bylo povoleno užívání prostor, a od vědomosti příslušného úřadu o zamýšleném nájmu. Pomíjí však, že kolaudační rozhodnutí nebylo vydáno v řízení o udělení souhlasu s pronájmem podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. a nemůže tento souhlas nahradit. Také jiné správní rozhodnutí, které není rozhodnutím o udělení předchozího souhlasu s pronájmem, samo o sobě neprokazuje, že tento souhlas byl před uzavřením nájemní smlouvy udělen.

12. Nedostatek předchozího souhlasu nemohl zhojit ani následně vydaný souhlas z 14. 4. 1997. Okolnost, že podle smlouvy měl nájem vzniknout až nabytím právní moci kolaudačního rozhodnutí, na tom nic nemění; „předchozím souhlasem“ je pouze souhlas existující již při uzavření nájemní smlouvy.

13. Neobstojí ani argumentace nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 290/03. V něm byla posuzována specifická situace, kdy pronajímatelem byla obec; požadavek, aby obec před uzavřením nájemní smlouvy udělila souhlas sama sobě, Ústavní soud označil za přepjatý formalismus. V projednávané věci však pronajímatelkou nebyla obec, nýbrž žalobkyně jako obchodní společnost. Rozhodné skutkové okolnosti jsou tedy odlišné.

14. Nezpůsobilý dovolací důvod uplatnila dovolatelka námitkou, že soud prvního stupně neprovedl jí navržené důkazy a že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Ve skutečnosti však neformulovala otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo, ale jen namítala vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř). Ostatně v projednávané věci nešlo ani o tzv. opomenuté důkazy, neboť soud prvního stupně provedl všechny – pro právní posouzení věci významné – důkazy, které účastnice v řízení označily, a odvolací soud zrekapituloval, proč považoval navržené výslechy za právně nerozhodné a proč návrh na provedení důkazu správním spisem nebyl způsobilým důkazním návrhem (bod 7 rozsudku).

15. Protože dovolatelkou předestřené otázky byly v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešeny a napadené rozhodnutí je s touto rozhodovací praxí v souladu, není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné usnesení, může žalovaná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 4. 11. 2026

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací