Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské3× citováno

Ústavní stížnost I. ÚS 712/19 (podána 28. 2. 2019): odmítnuto (usnesení ze dne 26. 6. 2019).

Spisová značka

26 Cdo 2335/2017

Téma · generováno AIVýklad smlouvy a vrácení majetkového podílu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 15. 11. 2018Zpravodaj: JUDr. Pavlína BrzobohatáECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2335.2017.1
Další údaje
Senát: JUDr. Pavlíny Brzobohaté (předseda), JUDr. Jitky Dýškové, JUDr. Miroslava Feráka

Shrnutí · generováno AI

Žalobkyně požadovala vrácení peněžité hodnoty nároků z restituce a transformace, které přenechala žalovanému k užívání na sjednanou dobu. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože žalovaný převážně zpochybňoval skutková zjištění a hodnocení důkazů. Potvrdil, že smlouva byla vyložena podle vůle účastníků a jako nepojmenovaná smlouva, nikoli jako nájem majetkového podílu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. se právní úkony vyjádřené slovy vykládají nejen jazykově, ale zejména podle vůle jednajícího, není-li v rozporu s jazykovým projevem; neurčitost lze odstranit výkladem. Přednost má výklad zachovávající platnost smlouvy. Zjišťování obsahu smlouvy a vůle účastníků je skutkovým zjištěním, jež nelze v dovolání napadat jako nesprávné právní posouzení.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • I v případě, že soud zjišťuje obsah smlouvy nebo vůli účastníků, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), proto námitkami směřujícími proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu jsou i námitky dovolatele, že odvolací soud nesprávně zjistil vůli účastníků při uzavírání smlouvy.
    Zobrazit v textu
  • Podle § 35 obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem ( § 35 odst. 2 obč. zák.). Přednost má přitom výklad upřednostňující platnost smlouvy, neboť opačný závěr by byl v rozporu s principy právního státu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010, či nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nále
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

26 Cdo 2335/2017-376

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně N. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. J. H., LL.M., advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Agrodružstvu v XY, družstvu, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, o 439.452 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 46/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. července 2016, č. j. 24 Co 186/2016-313, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.536 Kč k rukám JUDr. J. H., LL.M., advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2016, č. j. 24 Co 186/2016-313, kterým potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2015, č. j. 13 C 46/2011-265, jímž mu uložil zaplatit 439.452 Kč s úrokem z prodlení, změnil výrok o nákladech řízení (jejich výši) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

S ohledem na dobu uzavření smlouvy postupoval dovolací soud (stejně jako soudy obou stupňů) podle dřívějších právních předpisů, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (§ 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Dovolatel v dovolání z větší části jen obsáhle rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů. Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek, rovněž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel k dispozici nemá (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). I v případě, že soud zjišťuje obsah smlouvy nebo vůli účastníků, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), proto námitkami směřujícími proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu jsou i námitky dovolatele, že odvolací soud nesprávně zjistil vůli účastníků při uzavírání smlouvy. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily.

Otázka výkladu smluv podle § 35 obč. zák. je v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 35. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 321 – 329 s.) i v soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ustálená. Podle § 35 obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Přednost má přitom výklad upřednostňující platnost smlouvy, neboť opačný závěr by byl v rozporu s principy právního státu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010, či nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Odvolací soud při výkladu obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky tato uvedená výkladová pravidla respektoval.

Poukazuje-li dovolatel na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že nelze platně uzavřít smlouvu o nájmu majetkového podílu (náležejícího žalobkyni po jeho transformaci), přehlíží, že na řešení této otázky právní závěry odvolacího soudu vůbec nespočívají. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí naopak formuloval a odůvodnil závěr, proč má za to, že předmětná smlouva uzavřená mezi účastníky nemůže být nájemní smlouvou, ale jen nepojmenovanou smlouvou.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, že se odvolací soud nesprávně a v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 232/2002, vypořádal s jeho námitkou promlčení. Toto rozhodnutí se totiž zabývá otázkou promlčení pohledávky na vydání (vypořádání) majetkového podílu z transformace a na řešení této otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo. Bylo-li v řízení zjištěno (skutková zjištění – jak již bylo výše uvedeno - nelze v dovolacím řízení zpochybnit), že žalobkyně dala své nároky z restituce a transformace žalovanému do užívání a domáhá se jejich vrácení po skončení sjednané doby užívání, pak již nejde o otázku promlčení pohledávky na vydání majetkového podílu z transformace a odvolací soud se správně zabýval tím, zda nárok byl uplatněn v obecné promlčecí době.

Žalovaný sice napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 15. 11. 2018

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací