UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 1× citováno

Spisová značka

26 Cdo 2694/2022

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2023-05-16Zpravodaj: JUDr. Pavlína BrzobohatáECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2694.2022.1
Další údaje
Senát: JUDr. Pavlíny Brzobohaté (předseda), JUDr. Jitky Dýškové, JUDr. Miroslava Feráka

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

26 Cdo 2694/2022-241

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem se sídlem ve [adresa] proti žalované E. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení částky 80.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 41/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 13 Co 42/2022-181, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.566 Kč k rukám Mgr. Jiřího Ostravského, advokáta se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI 671, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 4. 2022, č. j. 13 Co 42/2022-181, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 6. 10. 2021, č. j. 47 C 41/2021-129, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 80.000 Kč s tam specifikovaným (zákonným) úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné. Odvolací soud (soud prvního stupně) posoudil otázku platnosti dohody o ukončení nájmu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

Dovolatelka odůvodnila přípustnost dovolání především tím, že se soudy obou stupňů při řešení otázky dodržení písemné formy sjednané v nájemní smlouvě odchýlily od ustálené judikatury dovolacího soudu (odkázala přitom na jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019 a sp. zn. 23 Cdo 1593/2012), jestliže komunikaci prostřednictvím SMS zpráv mezi žalobcem a panem XY posoudily jako platné písemné sjednání ukončení nájemní smlouvy, ačkoliv takové jednání nesplňovalo náležitosti potřebné pro jednání v písemné formě.

Na řešení takto vymezené otázky však rozhodnutí odvolacího soudu (ani soudu prvního stupně) nespočívá, neboť takový závěr ve skutečnosti neučinil – dospěl sice k závěru, že k ukončení smlouvy o nájmu došlo dohodou, nikoli však k závěru, že dohoda byla uzavřeně písemně prostřednictvím SMS komunikace.

Jelikož smlouvu o nájmu rodinného domu uzavřel žalobce (jako nájemce) se žalovanou (pronajímatelkou) dne 1. 2. 2019 za účelem bydlení, jednalo se o nájem bytu podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Nájem uzavřeli na dobu určitou s možností jeho prodloužení a dohodli se na písemné formě jakýkoliv změn (písemná forma dohody o ukončení nájmu bytu před uplynutím sjednané doby nájmu vyplývá koneckonců i z § 2237 ve spojení s § 564 o. z.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalobce se s žalovanou (prostřednictvím jejího zástupce) dohodl na ukončení nájmu k 1. 6. 2020 (a to i prostřednictvím SMS komunikace), k tomuto datu také žalobce předmětný dům žalované předal a účastníci o předání domu, včetně jeho stavu, sepsali předávací protokol (skutková zjištění odpovídají obsahu spisu a dovolací soud je jimi vázán).

Mezi účastníky tak došlo k dohodě o ukončení nájmu k 1. 6. 2020 (tedy před uplynutím sjednané doby nájmu), nedodržení písemné formy dohody o ukončení nájmu má za následek její relativní neplatnost (§ 582 odst. 1 o. z.). Protože požadavek písemné formy smlouvy o nájmu bytu (včetně její změny) je stanoven na ochranu nájemce (§ 586 odst. 1 ve spojení s § 2237 o. z.), nemůže tuto relativní neplatnost namítat pronajímatel. A jelikož podle dohody bylo plněno – nájemce předmět nájmu předal pronajímatelce, která ho převzala – nemůže tuto námitku vznést podle § 582 odst. 2 o. z. ani nájemce (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4150/2018, uveřejněný pod č. 32/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro úplnost je třeba dodat, že zmiňuje-li dovolatelka, že žalobce o ukončení nájemní smlouvy jednal „s osobou k tomu neoprávněnou“, pak v tomto směru nevymezila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž by mělo napadené rozhodnutí záviset.

Lze tak uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek je rozhodnutí odvolacího soudu v konečném důsledku věcně správné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 16. 5. 2023

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací