Plný text
26 Cdo 3014/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného K. Š., F. – M., IČO [IČO], zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému L. R., O., zastoupenému Mgr. Jakubem Vepřekem, advokátem se sídlem [adresa] pro 4.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. J. H., Exekutorský úřad Brno – město, se sídlem [adresa] pod sp. zn. 030 EX 0350/02, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2015, č. j. 9 Co 429/2014-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Oprávněný napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2015, č. j. 9 Co 429/2014-153, jímž odvolací soud potvrdil ve výroku o zastavení exekuce a ve výroku o nákladech exekuce usnesení pověřeného soudního exekutora ze dne 24. 9. 2013, č. j. 030 EX 0350/02-123, a jímž současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání oprávněného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce účinnosti doručení výzvy zástupci účastníka srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1094/2000, uveřejněné pod číslem 3/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 303/2001 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3392/2007, k otázce zastavení exekuce v případě, že oprávněný nesdělí nesouhlas s jejím zastavením srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2675/2011) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že forma výzvy soudního exekutora účastníkům, aby se vyjádřili k návrhu na zastavení exekuce, není v § 55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012), stanovena.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu