Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

26 Cdo 3253/2015

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 18. 11. 2015Zpravodaj: JUDr. Miroslav FerákECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3253.2015.1
Další údaje
Předmět řízení: Vady podání DovoláníSenát: JUDr. Miroslava Feráka (předseda), JUDr. Věry Korecké, CSc., JUDr. Pavlíny Brzobohaté

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 18. 11. 2015

Plný text

26 Cdo 3253/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované J. K., zastoupené JUDr. Petrem Santarem, advokátem se sídlem Praha 5 – Zbraslav, Vladislava Vančury 635, o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 126/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. února 2015, č. j. 27 Co 485/2014-116, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám Mgr. Rostislava Šustka, advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. února 2015, č. j. 27 Co 485/2014-116, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Jeho žádost (vztahující se k přípustnosti dovolání podle § 237 o.s.ř.), aby odvolacím soudem vyřešená právní otázka (v daném případě otázka věcné legitimace manželů, jímž svědčí ve vztahu k bytu společné nájemní právo, ve sporu o oprávněnost výpovědi z nájmu bytu) byla dovolacím soudem posouzena jinak, totiž významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o.s.ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž dovolatel usuzoval na přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř., nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Zbývá dodat, že naposledy uvedený případ (který měl dovolatel – vzhledem k odůvodnění přípustnosti dovolání – zřejmě na mysli) míří na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit od (svého) právního názoru (právně aplikační úvahy) již vyjádřeného v jeho (dřívějším) rozhodnutí (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů), a nikoli od právního názoru odvolacího soudu vysloveného v rozhodnutí napadeném dovoláním, jak se snad mylně domníval dovolatel. Ostatně okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o.s.ř.), a už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

S přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek však nelze ani přehlédnout, že ve skutečnosti rovněž uplatněné vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario) a dovolací soud k takovým vadám přihlíží jen v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. listopadu 2015

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

Usnesení ze dne 21. 1. 2016

Plný text

26 Cdo 3253/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované J. K., zastoupené JUDr. Petrem Santarem, advokátem se sídlem Praha 5 – Zbraslav, Vladislava Vančury 635, o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 126/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. února 2015, č. j. 27 Co 485/2014-116, o opravě výroku II. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 26 Cdo 3253/2015-144, takto:

Výrok II. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 26 Cdo 3253/2015-144, se opravuje tak, že na místo slov „Mgr. Rostislava Šustka, advokáta se sídlem [adresa] “, se do něj vkládají slova „JUDr. Petra Santara, advokáta se sídlem Praha 5 – Zbraslav, Vladislava Vančury 635“.

Odůvodnění:

Písemné vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 26 Cdo 3253/2015-144, trpí zřejmou nesprávnosti, neboť v jeho nákladovém výroku II. je na místo JUDr. Petra Santara, advokáta se sídlem Praha 5 – Zbraslav, Vladislava Vančury 635 nesprávně uveden Mgr. Rostislav Šustek, advokát se sídlem [adresa] . Na uvedenou zřejmou nesprávnost upozornila žalovaná, která současně navrhla, aby byla opravena.

Podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), předseda senátu opraví v rozsudku (v tomto případě v usnesení – viz § 167 odst. 2 o.s.ř.) kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné rozhodnutí, které doručí účastníkům.

Jelikož se daná nesprávnost týká výroku usnesení, který je zapotřebí z tohoto důvodu opravit, bylo ve smyslu § 243b ve spojení s ustanoveními § 164 a § 167 odst. 2 o.s.ř. vydáno opravné usnesení, jímž byla tato nesprávnost opravena.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2016

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací