Plný text
26 Cdo 3287/2024-395
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně ORION TOUR s.r.o., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Janem Schramhauserem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) J. R. G., 2) L. B., 3) Larise Cherkasova, bytem [adresa] a 4) N. P., bytem [adresa] o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 56/2022, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2024, č. j. 5 Co 682/2024-351, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 5 C 56/2022-299, uložil žalovaným povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit tam specifikovanou nemovitost (výrok I) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni na nákladech řízení společně a nerozdílně 41.915,10 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok II).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) usnesením ze dne 21. 6. 2024, č. j. 5 Co 682/2024-351, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně 925.650,70 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
5. Odvolací soud dovoláním napadeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti nákladovým výrokům však dovolání není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
6. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatelů v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
7. Je přitom třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 928/2022).
8. Pro úplnost dovolací soud dodává, že jsou-li dány důvody pro odmítnutí dovolání, není projednatelný ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16).
9. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu