Plný text
26 Cdo 3288/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Bytového družstva Murmanská, se sídlem [adresa] IČO: [IČO], zastoupeného JUDr. Ivanou Weigandovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované J. N., P., zastoupené JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem [adresa] o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 63/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2014, č. j. 28 Co 9/2014-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 5. března 2014, č. j. 28 Co 9/2014-73, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb./
– dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 241b o. s. ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody (jejichž prostřednictvím jednak namítla vady řízení a jednak se pokusila zpochybnit správnost /úplnost/ zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Navíc ani řádně nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace (textu) ustanovení § 237 o. s. ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Takto nastolenému požadavku však dovolatelka nevyhověla a ostatně ani vyhovět nemohla, neboť namítla-li v dovolání pouze vady řízení a výtky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu