Plný text
26 Cdo 3346/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce Ing. M. H., proti žalovanému D. N., o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 299/2012, o dovolání J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. února 2015, č. j. 12 Co 579/2014-228, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. května 2013, č. j. 12 C 299/2012-59, vyhověl žalobě a uložil žalovanému a v té době žalovaným J. V. a L. N., všem bytem ve Š., (a také dalším osobám žijícím s nimi v bytě) povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „bytovou jednotku, Š., zapsané na LV č. [LV] pro katastrální území Š., vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc“ (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky II. a III.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání všichni tehdejší žalovaní, avšak řízení o odvolání žalovaného J. V. a žalované L. N. bylo pravomocně zastaveno (usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. srpna 2013, č. j. 12 C 299/2012-80, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. září 2013, č. j. 12 Co 653/2013-129, a usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. září 2014, č. j. 12 C 299/2012-214). K odvolání třetího žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací pak rozsudkem ze dne 3. února 2015, č. j. 12 Co 579/2014-228, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. ohledně třetího žalovaného potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání J. V. proti rozhodnutí odvolacího soudu projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin jde o dovolání podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn.
V praxi dovolacího soudu není pochyb o tom, že osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle § 218 písm. b/ o.s.ř. jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, není oprávněna k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005, uveřejněné pod č. 177/2007 časopisu Soudní judikatura).
Bylo-li napadeným rozsudkem meritorně rozhodnuto o odvolání žalovaného D. N. proti rozsudku soudu prvního stupně (a nikoli o odvolání dřívějšího žalovaného J. V., ve vztahu k němuž bylo řízení o jeho odvolání pravomocně zastaveno), není J. V. oprávněn k podání dovolání. Za této situace Nejvyšší soud (předseda senátu - § 243f odst. 1 o.s.ř.), aniž se zabýval nedostatkem povinného advokátního zastoupení J. V. (§ 241b odst. 2 o.s.ř.), jeho dovolání odmítl podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b/ a § 240 odst. 1 o.s.ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. listopadu 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu