Plný text
26 Cdo 3484/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně R. F., zastoupené Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Ing. P. K., zastoupenému Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem [adresa] o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a vypořádání členského podílu v družstvu, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. srpna 2012, č. j. 29 Co 175/2012-154, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 414/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. března 2015, č. j. 29 Co 552/2014-233, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Baťka, advokáta se sídlem [adresa] .
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2015, č. j. 29 Co 552/2014-233, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda lze povolit obnovu řízení za situace, kdy určitá podstatná skutečnost nastala po vyhlášení rozsudku soudu, srov. stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8. 9. 1982, sp. zn. Cpj 67/82, uveřejněné pod č. 2/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009], podle které při výkladu doby skončení původního řízení, významné při posouzení podmínky, že účastník nemohl použít důvodu obnovy bez své viny v původním řízení, je třeba vycházet zásadně z ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Tato doba je bez dalšího rozhodující při posuzování žaloby na obnovu řízení, skončilo-li řízení rozhodnutím, které již není možné napadnout odvoláním, jež by umožňovalo účastníku uplatnit ještě nové skutečnosti a důkazy, což platí především o rozsudcích vyhlášených odvolacím soudem. Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu