Plný text
26 Cdo 3562/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. V. K., CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce F. E., zastoupeného JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Diecézní charitě České Budějovice, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Yvetou Konfrštovou, advokátkou se sídlem [adresa] o neplatnost výpovědi, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 450/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. března 2014, č. j. 19 Co 561/2014-84, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám JUDr. Yvety Konfrštové, advokátky se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2014, č. j. 19 Co 561/2014-84, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Jestliže dovolatel přípustnost dovolání dovozoval z ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, je zapotřebí uvést, že z dovolání musí být nejen patrno, při řešení jakých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ale musí být rovněž zjevné, od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel však tuto právní otázku nijak nespecifikoval a ani neoznačil rozhodovací praxi dovolacího soudu takovým způsobem, že by v ní bylo možno identifikovat rozporná řešení právě takové konkrétní právní otázky. Kromě toho dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž se nejedná o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř., a není tak podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2015
Doc. JUDr. V. K., CSc. předsedkyně senátu