Plný text
26 Cdo 3911/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně MONT TD, a.s., se sídlem [adresa] IČO: [IČO], zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované H. P., s.r.o., se sídlem [adresa] IČO: [IČO], zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 242.400,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 220/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 29 Co 556/2012-107, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.947,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Szabo, advokáta se sídlem [adresa] a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok rozsudku Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 17. 5. 2012, č. j. 31 C 220/2010-66, jímž zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9.445,- Kč, není přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a nejednalo se o vztah ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztah nebo o věc uvedenou v § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.” (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl dovolání žalobkyně i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 195.000,- Kč s úroky z prodlení, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Dovolatelka navíc uplatnila nepřípustný dovolací důvod. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen nesprávné právní posouzení věci, namítá-li však dovolatelka, že odvolací soud nesprávně zjistil obsah nájemní smlouvy, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím námitek skutkových.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á předsedkyně senátu