Plný text
26 Cdo 3917/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobců a) Ing. R. N., a b) Ing. K. N., proti žalované A. H., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 20 C 230/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. března 2006, č. j. 30 Co 692/2005-58, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 3. 2005, č. j. 20 C 230/2004-17, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 2 o velikosti 3+1 s příslušenstvím v přízemí domu č. p. [č.p.] v N. ul. ve V., určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a žalované uložil byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobcům do 15 dnů od zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, č. j. 30 Co 692/2005-58, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. března 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), že však nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o. s. ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat.
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno o dovolání věcně rozhodnout. Podle § 104 odst. 2 věty první a třetí o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Ke splnění požadavku povinného zastoupení advokátem je podle § 241 odst. 4 o. s. ř. nezbytné, aby dovolání bylo advokátem sepsáno, popř. podal-li dovolatel sám dovolání a poté mu byl ustanoven advokát, je třeba, aby takto ustanovený advokát již učiněné podání (dovolání) nahradil nebo doplnil vlastním podáním, popř. soudu sdělil, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Nestane-li se tak, není podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení splněna.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka, která je fyzickou osobou, nebyla zastoupena advokátem a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sama měla právnické vzdělání, ustanovil jí soud prvního stupně (poté, co odvolací soud usnesením ze dne 5. 5. 2008, č. j. 35 Co 14/2008-107, změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 8. 2007, č. j. 20 C 230/2004-86, a přiznal žalované osvobození od soudních poplatků) usnesením ze dne 6. 2. 2009, č. j. 20 C 230/2004-115a, jako zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení JUDr. Jiřího Jelínka, advokáta se sídlem [adresa] . Usnesení nabylo právní moci dne 9. 3. 2009.
Z obsahu spisu vyplývá, že v podání ze dne 5. 5. 2009 sdělil právní zástupce žalované soudu prvního stupně, že mu žalovaná neposkytuje součinnost a požádal o prodloužení lhůty stanovené k odstranění vad dovolání. Vzhledem k tomu, že vady dovolání se mj. týkaly rozsahu a důvodů dovolání, bylo v daném případě nutné vady odstranit ve lhůtě podle § 241b odst. 3, 2. věty o. s. ř. Tato lhůta je lhůtou zákonnou a soud ji nemůže ani na žádost dovolatele prodloužit. Jejím marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají vadami neodstranitelnými; dovolací soud tak nemůže k opožděnému doplnění dovolání přihlížet z úřední povinnosti.
Právní zástupce žalované doplnil dovolání až podáním ze dne 1. 6. 2009, tedy po uplynutí lhůty stanovené v § 241b odst. 3 o. s. ř. a tím nebyla splněna podmínka povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení.
Nejvyšší soud proto dovolací řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty druhé o. s. ř. zastavil.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a o skutečnost, že žalobcům nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká,CSc., v. r. předsedkyně senátu