Plný text
26 Cdo 4183/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce Mgr. J. H., P., proti žalovanému Ing. F. B., P., zastoupenému JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o určení neplatnosti zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 12/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č. j. 68 Co 112/2015-247, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce svým dovoláním napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2015, č. j. 68 Co 112/2015-247, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 2. 2015, č. j. 28 C 12/2009-230, ve výroku o zastavení řízení (pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) a ve výroku o náhradě nákladů řízení. Dle tvrzení dovolatele spočívá napadené usnesení na nesprávném právním posouzení věci, jelikož „jak dle důkazně doloženého skutkového stavu o majetkových poměrech žalobce, tak z logického výkladu ustanovení § 138 o. s. ř., včetně ustálené rozhodovací praxe, náleželo a náleží žalobci úplné osvobození od soudních poplatků z důvodu, že se žalobce nachází ve stavu prokazatelné hmotné nouze“.
Přípustnost dovolání žalobce se v daném případě řídí ustanovením § 237 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o. s. ř.“). Z obsahového hlediska byl žalobce povinen v dovolání vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), což neučinil, a pro tuto vadu dovolání nelze v dovolacím řízení po uplynutí zákonné lhůty (§ 240 a § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.) pokračovat. Odvolací soud totiž v napadeném usnesení neřešil otázku osvobození žalobce od soudních poplatků (zabýval se pouze předpoklady zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku), takže žalobcovy námitky ohledně jeho neuspokojivé majetkové situace se na posuzovanou věc nevztahují. Námitka žalobce v obecné rovině (tj. že napadeným rozhodnutím se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu) sama o sobě přípustnost dovolání nemůže založit. Za uvedeného stavu dovolací soud postupoval ve shodě s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání žalobce odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. února 2016
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu