Plný text
26 Cdo 4273/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně V. K., P., zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému A. C., Ch., o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 200/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. března 2015, č. j. 69 Co 15/2015-125, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud rozsudkem ze dne 17. 3. 2015, č. j. 69 Co 15/2015-125, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 9. 2014, č. j. 15 C 200/2013-107, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení tam specifikovaných movitých věcí z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. T. V., Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 00607/13, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť závěr odvolacího soudu o důkazní povinnosti žalobkyně je v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu (k otázce, zda u soukromé listiny stačí „formální“ popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou, srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 1997, pod číslem 22, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99) a není důvodu, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu