Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské4× citováno

Ústavní stížnost IV. ÚS 2881/10 (podána 10. 5. 2010): odmítnuto (ze dne 11. 18. 2010).

Spisová značka

26 Cdo 4539/2009

Téma · generováno AIVýpověď z nájmu pro neoznámení osoby

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 24. 8. 2010Zpravodaj: JUDr. Miroslav FerákECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4539.2009.1
Další údaje
Předmět řízení: Neplatnost právního úkonu Výpověď z nájmu bytu Žaloba určovacíSenát: JUDr. Miroslava Feráka (předseda), JUDr. Věry Korecké, CSc., JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.

Shrnutí · generováno AI

Pronajímatel dal nájemkyni výpověď mimo jiné proto, že neoznámila pobývání jiné osoby v bytě. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože povinnost, jejíž porušení mělo výpověď založit, lze sankcionovat jen za jednání po 31. březnu 2006, zatímco tato osoba v bytě pobývala již od roku 2002.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Sankci podle § 689 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 107/2006 Sb., lze uložit jen za jednání nájemce po nabytí účinnosti těchto ustanovení, tedy po 31. březnu 2006. Pobývala-li dotčená osoba v bytě již od roku 2002, není výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 689 odst. 2 a 3 téhož zákona naplněn, i kdyby šlo o žití s nájemcem.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 23. listopadu 2009, sp. zn. 26 Cdo 1592/2008 (dále jen „citované rozhodnutí“), zaujal právní názor, který sdílí i v dané věci, že sankcí upravenou v § 689 odst. 2 a 3 obč. zák. lze postihnout pouze takové jednání nájemce bytu, jehož se dopustil poté, kdy tato ustanovení nabyla účinnosti – tj. po 31. březnu 2006, jak to ostatně vyplývá i z přechodných ustanovení k zákonu č. 107/2006 Sb. , o jednostranném zvyšování nájemného (viz § 7 posléze citovaného zákona).
    Zobrazit v textu
  • I kdyby tedy pobývání J. M. v předmětném bytě mělo charakter žití s nájemcem ve smyslu § 689 odst. 2 obč. zák., nelze přehlédnout, že v bytě pobývá již od roku 2002 (tedy nikoli až po 31. březnu 2006), a proto obstojí – byť z jiných důvodů (viz citované rozhodnutí) – právní názor, že není naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b/ ve spojení s § 689 odst. 2 a 3 obč. zák.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

26 Cdo 4539/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Ivanou Weigandovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalovanému Ing. J. M., zastoupenému Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 222/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2009, č. j. 13 Co 220/2009-86, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudek ze dne 5. března 2009, č. j. 9 C 222/2007-67, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalovaného z měsíce dubna 2007 z nájmu žalobkyně k „bytu č. 3 o velikosti 1+1 a výměře 44 m2, nacházejícímu se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. [č.p.], k. ú. N., ulici Pod Terebkou 9“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) soud prvního stupně především dovodil, že – z důvodů uvedených v jeho rozsudku – nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod v podobě neplacení nájemného z bytu za dobu od 1. července 2002 do 31. prosince 2006 podle § 711 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Ohledně výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b/ ve spojení s ustanovením § 689 odst. 2 a 3 obč. zák. (dále jen „druhý výpovědní důvod“) vzal z provedených důkazů za zjištěno, že asi od roku 2002 má žalobkyně známost s J. M. (nájemcem bytu v P., Vrátkovská 2069/2 – dále jen „byt v P.“), který ji často navštěvuje (nejméně dvakrát týdně), někdy u ní přespává a odchází od ní i do práce, avšak nevede s ní společnou domácnost a společně s ní nehospodaří. Na základě těchto skutkových zjištění dovodil, že J. M. v bytě žalobkyně žil, a tudíž se na něj vztahovala oznamovací povinnost podle § 689 odst. 2 obč. zák., avšak jednání žalobkyně, které je v rozporu s tímto ustanovením, nedosáhlo takové intenzity, aby mohlo být považováno za hrubé porušení povinnosti nájemce podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. srpna 2009, č. j. 13 Co 220/2009-86, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud – s poukazem na ustanovení § 206 odst. 2 o.s.ř. – přezkoumal pouze správnost právního názoru, který soud prvního stupně přijal ohledně druhého výpovědního důvodu. Uvedl, že zjištěné okolnosti nezakládaly oznamovací povinnost žalobkyně ve smyslu § 689 odst. 2 obč. zák. proto, že předpokladem uvedené povinnosti je, že osoba, ohledně níž je dána oznamovací povinnost, musí s nájemcem v bytě žít. V návaznosti na to dovodil, že J. M. uspokojoval své bytové potřeby ve zcela jiném bytě (tj. bytě v Praze 10), jehož byl nájemcem, a jeho pobývání v předmětném bytě nezakládalo žalobkyni oznamovací povinnost; druhý výpovědní důvod proto nebyl naplněn.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.

Protože rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci, nemůže být dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. Z následujících důvodu pak nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.).

Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 23. listopadu 2009, sp. zn. 26 Cdo 1592/2008 (dále jen „citované rozhodnutí“), zaujal právní názor, který sdílí i v dané věci, že sankcí upravenou v § 689 odst. 2 a 3 obč. zák. lze postihnout pouze takové jednání nájemce bytu, jehož se dopustil poté, kdy tato ustanovení nabyla účinnosti – tj. po 31. březnu 2006, jak to ostatně vyplývá i z přechodných ustanovení k zákonu č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného (viz § 7 posléze citovaného zákona). I kdyby tedy pobývání J. M. v předmětném bytě mělo charakter žití s nájemcem ve smyslu § 689 odst. 2 obč. zák., nelze přehlédnout, že v bytě pobývá již od roku 2002 (tedy nikoli až po 31. březnu 2006), a proto obstojí – byť z jiných důvodů (viz citované rozhodnutí) – právní názor, že není naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b/ ve spojení s § 689 odst. 2 a 3 obč. zák.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2010 JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací