Plný text
26 Cdo 4705/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. M., zastoupené Mgr. Noemi Ilczyszynovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému P. D., zastoupenému Mgr. D. R. Dřímalovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení částky 65.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 143/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č. j. 58 Co 38/2013-120, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.840,- Kč k rukám Mgr. D. R. Dřímalové, advokátky se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 14. března 2013, č. j. 58 Co 38/2013-120 (k němuž se žalovaný prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil), odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále opět jen „o. s. ř.“ /viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./). Učinil tak proto, že v dovolání nepoužila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 241b o. s. ř.). Ve skutečnosti totiž uplatnila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost skutkových zjištění rozhodných pro právní názor, že jejím dopisem ze dne 24. listopadu 2010 nebyl zrušen závazkový právní vztah založený smlouvou z 19. listopadu 2009 (ve znění dodatku z 3. prosince 2009), jíž jako postupitelka postoupila svoji pohledávku za žalovaným, kterou uplatňuje v daném soudním sporu, společnosti PROFI-CZ, spol. s r. o. (dále jen „jmenovaná společnost“), jako postupníkovi, neboť tam zaznamenaná výpověď zmíněného závazkového vztahu je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „obč. zák.“) pro rozpor s ustanovením § 582 obč. zák. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění; uvedené závěry přitom platí i pro zjišťování obsahu jednostranných právních úkonů (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2010, sp. zn. 26 Cdo 967/2008). Zpochybnila-li proto dovolatelka správnost citovaného právního názoru poukazem na to, co bylo obsahem vůle projevené v jejím dopisu ze dne 24. listopadu 2010 a dále rovněž ve sdělení jmenované společnosti ze dne 17. ledna 2011 a jak měla být tato vůle interpretována, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 24. února 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu