Plný text
26 Cdo 482/2026-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce B. P., zastoupeného JUDr. Gabrielou Vilímkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému městu Vamberk, se sídlem ve [adresa] IČO [IČO], zastoupenému JUDr. Miloslavem Tuzarem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Palackého 108, o neplatnost výpovědi z nájmu, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 133/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2025, č. j. 19 Co 183/2025-95, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 7 C 133/2024-72, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyslovení neplatnosti výpovědi žalovaného ze dne 18. 3. 2024 z nájmu „garáže v budově č. p. XY v XY ulici ve XY“ – dále jen „garáž“ (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 9. 2025, č. j. 19 Co 183/2025-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I), změnil tam uvedeným způsobem v nákladovém výroku II (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
4. Dovolatel v celém obsahu dovolání k jeho přípustnosti pouze vyjádřil přesvědčení, že „věc měla být ve smyslu ust. § 237 posouzena dovolacím soudem jinak“ (viz bod IX dovolání).
5. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Kritérium, aby „dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak“, míří na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoli od právního názoru odvolacího soudu (jak se – vzhledem k celkovému obsahu dovolání – snad mylně domníval dovolatel), nýbrž od svého právního názoru již vyjádřeného v jeho dřívějším rozhodnutí. Z dovolání tak musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
6. Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze ho dovodit ani z jeho obsahu. Dovolání je proto vadné.
7. Dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovoláním napadá „celý výrok“ rozsudku odvolacího soudu (resp. „rozsudek jako celek“), tedy jakoby i jeho nákladové výroky II a III. Zastává však [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)] názor, že proti uvedeným výrokům dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nim postrádá jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti takovým výrokům by ani nebylo (objektivně) přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 3. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu