Plný text
26 Cdo 4977/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Ing. V. L., a b) Ing. Z. L., obou zastoupených JUDr. Pavlem Dukátem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu financí, IČO [IČO], se sídlem [adresa] o zaplacení částky 6.552.110,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 82/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2014, č. j. 69 Co 294/2014-38, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 14. 7. 2014, č. j. 69 Co 294/2014-38, potvrdil usnesení ze dne 7. 5. 2014, č. j. 13 C 82/2012-29, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků.
Včasné dovolání žalobců (zastoupených advokátem) není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu – k otázce, zda řízení o náhradu za omezení vlastnického práva v případě regulace nájemného z bytů je osvobozeno od soudního poplatku podle § 11 odst. 1 písm. m/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1269/2014 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3475/2014), uveřejněné pod č. 106/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2581/2014 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 386/2014), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o náhradě nákladů dovolacího řízení, nejde-li o rozhodnutí, jímž se řízení ve věci končí.
V Brně dne 11. června 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu