Plný text
26 Cdo 550/2025-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce Ing. Z. V., bytem [adresa] . Františkem Divíškem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Bytovému družstvu Břehy v likvidaci, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupenému JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem [adresa] o 51.300 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 168/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, č. j. 12 Cmo 6/2024-83, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 9. 2024, č. j. 12 Cmo 6/2024-83, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 4. 10. 2023, č. j. 37 Cm 168/2023-66, jímž zamítl žalobu, kterou se žalobce s odkazem na § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), domáhal, aby mu žalovaný zaplatil pokutu z neposkytnutého nepeněžitého plnění od 11. 3. 2020 do konce roku 2022, neboť mu k jeho žádosti ve lhůtě stanovené stanovami nepřevedl byt do vlastnictví, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Výrok I rozsudku odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
3. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v řešení otázky, zda lze nesplnění povinnosti bytového družstva převést byt do osobního vlastnictví žalobce, stanovené stanovami žalovaného bytového družstva, sankcionovat podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Odpověď na tuto otázku přitom plyne ze zcela jasného, výkladové potíže nepřipouštějícího znění § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., dovolání je proto v této části zjevně bezdůvodné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výčet povinností uvedených v § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. je sice pouze demonstrativní (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 26 Cdo 287/2025), takže vedle výslovně vyjmenovaných povinností může jít i o povinnosti jiné, vždy se však musí jednat o povinnosti, které poskytovateli a příjemci služeb ukládá zákon č. 67/2013 Sb. Povinnost bytového družstva převést byt do osobního vlastnictví nepochybně nelze jako službu definovat.
4. Jde-li o námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, pak k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné. Nadto rozhodnutí odvolacího soudu je dostatečně odůvodněno; ostatně dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu